Úvod

 
S myšlenkou na založení blogu jsem koketovala delší dobu, ale… Vedle vlastní pohodlnosti a lenosti jsem vždycky narazila i na pochybnosti ohledně smyslu dalšího blogu. Navíc není snad nic horšího než žvanil, který nemá ve skutečnosti co říct! Ani na okamžik jsem proto nepomýšlela na jakoukoliv formu osobního blogu, od toho je deník, potřebujete-li sebereflexi, a chcete-li jen slyšet názor někoho dalšího, nebo se prostě jen vypovídat, tak sklenička, dvě, tři vína, krabice čokoládových pralinek a dobrá kamarádka jsou tím nejlepším řešením. 

Nejbližší mi byla představa tzv. food blogu. Potřebu sdílet svoje úvahy o vaření, pečení a jídle mi do jisté míry dočasně suploval „fejsbůk“, kde jsem ve fotoalbu nazvaném I love cooking… and baking too… of course … prezentovala své kuchařské úspěchy. Ale přestože se budu snažit vyhnout zbytečné užvaněnosti, facebook mi zase naopak poskytoval příliš málo prostoru pro psané slovo, které by doprovázelo fotky. Posledním krůčkem ke Katčině báječné kuchyni byla kuchařská knížka, kterou jsem sepsala a nechala vytisknout jako dárek pro moji dceru k loňským Vánocům. Chtěla jsem jí předat jak ceněné rodinné recepty, tak recepty obvyklé a možná všeobecně známé, protože i když vaříte sebeznámější a sebebanálnější jídlo, ale vaříte ho poprvé, můžete narazit. Tahle kuchařka se líbila (a nejen Zuzance), tak mě napadlo, že bych v sepisování receptů mohla pokračovat. 

A proč Katčina báječná kuchyně? Před pár lety na mě padl splín a překvapivě na něj nezabíraly žádné osvědčené triky…čokoláda, jóga, běhání až do úplného sebe vyčerpání a do tmy snášející se na běžeckou stezku, nákupy… Prostě nic. A protože to byl takový ten splín „bez příčiny“ (alespoň nějaké zjevné), měla jsem na sebe stále větší vztek. V dalším pokusu zatočit se splínem a vypořádat se sama se sebou jsem sáhla jako už mnohokrát před tím po knížce Vejce a já od Betty McDonald. A tam to bylo… Přímo přede mnou… Řešení. Zavřená na farmě uprostřed hor a lesů vybavená cigaretou a půllitrem silné kávy bojovala Betty vedle divoké přírody a farmaření, se kterým neměla pražádné zkušenosti, prostě prací… Vařila, pekla, zavařovala… Moje oko padlo na dvě kila citrónů dekorativně vyskládaných na míse na kuchyňské lince… Moje první citrónové želé s bezinkovými květy bylo skvělé a bylo ho opravdu dost! Na klasickou otázku „Co s ním?“ jsem si jednoduše odpověděla: Podělit se! To je totiž na jídle to nejlepší! A tak ke členům rodiny a přátelům putovaly první skleničky s dekorativním štítkem „Katčino báječné citrónové želé“.
 

Na začátku jsem ale říkala cosi o zbytečném žvanění, takže… Dobrou chuť!