Film Láska na kari byl příjemným zakončením našeho "holčičího" víkendu. Ačkoliv považuji 122 filmových minut za mezní hranici a málokdy se mi stane, že bych u filmu delšího než 90 minut měla pocit, že ony "natažené" minuty jsou z hlediska příběhu a jeho vyprávění opodstatněné, nenudila jsem se ani chvíli. Po řadě filmů, které se dle mého soudu pouze vezly na vlně popularity Milionáře z chatče (který byl sice skvělý, ale hlavně byl První), jsem šla na Lásku na kari s trochou obav a relativně nízkým očekáváním.
Teď ale mohu s čistým svědomím prohlásit, že Vám ji vřele doporučuji. Nehraje si na nic víc, než čím opravdu je - film o jídle, lásce a samozřejmě lásce k jídlu a vaření. Nesnaží se řešit žádné velké celospolečenské problémy a ty, které nastíní, jsou pro příběh nezbytné spíš z vypravěčského pohledu.
Co na tom, že všichni členové indické rodiny od osmiletých dětí po stárnoucího bělovlasého kmeta, hlavu rodiny, mluví skvěle anglicky, někteří i francouzsky, co na tom, že jejich inkluze a asimilace v evropském prostředí je téměř bezproblémová...ve chvíli, kdy je každému jasné, že se dívá na kuchařskou pohádku.
Hrdinové příběhu, zejména ti indičtí, jsou samozřejmě extrémně fotogeničtí, najspíš proto, aby se do nich dokázal vcítit a zamilovat si je i průměrný Američan, ale s ohledem na žánr ani v tom necítím žádný problém.
Příbeh o kuchařské rivalitě, cestě za snem, hledáním lásky a přátelství je podbarvený romantickými a bezpochyby stylizovanými obrázky francouzského maloměsta, idylickými krajinkami snímanými v teplém laskavém světle a efektně nasnímanou cooking show.
A tři představitelé hlavních rolí Helen Mirren jako ambiciózní Madame Mallory, Manish Dayal jako mladý talentovaný indický kuchař, který "to má v sobě" a jeho otec, Om Puri si zdatně sekundují, jsou uvěřitelní a vy je, každého svým specifickým způsobem, musíte mít prostě rádi.
Přeju Vám pěknou, tak trochu multi-kulti podívanou!
Žádné komentáře:
Okomentovat