Zuzančino gumbo

Na recept na gumbo jsem narazila už před dlouhou dobou a okamžitě jsem věděla, že ho někdy musím zkusit uvařit. Gumbo pochází z jižní Ameriky a velmi se liší od polévek, které běžně vaříme u nás. Já osobně bych řekla, že nakonec připomíná spíš hustou omáčku s rýží, než polévku v pravém slova smyslu. Rozhodně je to plnohodnotné hlavní jídlo, ne předkrm, jak jsme u nás zvyklí. 

Pro uvaření gumba jsem si vybrala večer, kdy se u nás měla sejít větší skupina kamarádů, vařit něco takového pro dva se mi zdálo jako plýtvání časem a energií. Nakonec ale ani příprava nebyla tak složitá, jak jsem očekávala. A teď už k receptu.

Co budete potřebovat:

• 250g vepřové klobásy, hodně kořeněné a pikantní
• kuřecí prsa, ideálně i s kostí
• 200g vyloupaných krevet
• olej
• 90g hladké mouky
• 1 cibuli
• 1 zelenou papriku
• 5 stroužků česneku
• lžíci worcesterské omáčky
• kreolské koření
•  pár kapek ostré chilli omáčky
• 4 jarní cibulky
• indiánská rýže
• bobkový list (asi dva lístky)

Začněte tím, že nakrájíte klobásku na kolečka a důkladně jí opečete na pánvi. Z výpečků pak klobásku vyberte a odložte si jí do misky na později.

Do výpečků z klobásy vložte celá kuřecí prsa a chvíli je opékejte. Ne tak, aby se celá propekla, jen, aby se vytvořila na povrchu kůrčička - trvá to zhruba 5 minut. Poté kuře vyjměte a odložte na talíř vedle.

Do výpečků dolijte kapku oleje a přidáním mouky za stálého míchání připravte jíšku. Ta by měla za cca 5 minut získat čokoládovou barvu. Poté přidejte na kostičky nakrájenou papriku a cibuli a opékejte jí do měkka. Celá příprava i s jíškou by neměla trvat víc než 20 minut, jíška pak snadno zhořkne a celé jídlo je na vyhození. Pokud zelenina v téhle fázi úplně nezměkne, nevadí to.

Vlijte jíšku se zeleninou do dvou litrů vody, přijdete kuřecí prsa, worcester, koření a rozdrcený česnek. Na mírném ohni pak celou směs asi hodinu vařte.  V tuhle chvíli je vhodné dát si v druhém hrnci vařit rýži.

Po hodině vyjměte z polévky kuřecí prsa a nechte je mírně zchladnout. Z kuřecích prsou oberte maso a rozdělte ho na tenká vlákna. Pokud nejde dobře od kosti, vařili jste ho moc krátce.

Obrané maso vraťte do polévky a přidejte také krevety. Nechte polévku ještě asi pět minut vařit.

A teď už můžete polévku s klidem podávat. Do misky připravte kopeček rýže a polévkou ho zalijte. Navrch nasypte jarní cibulku a kolečka klobásy. Můžete také přidat pár kapek ostré chilli omáčky. S ní ale opatrně, chuť polévky je sama o sobě dost intenzivní.

Na závěr bych ráda zmínila, že gumbo je ve své podstatě jihoamerickou polévkou, co dům dal. Existuje nepřeberné množství variant, proto se nebojte experimentovat. Přidejte jiný druh masa (hovězí, krabí, rybí...), zelenou papriku doplňte žlutou a červenou, přidejte celer, nahraďte kreolské koření doma připravenou směsí přesně podle vašeho přání (já například kreolské koření nesehnala, míchala jsem tedy doma "náhražku" z sušeného česneku, sladké papriky, cayenského pepře, černého pepře, sušené cibule a tymiánu, návodů najdete spoustu a je jen na vás, jaký se vám bude líbit), v některých receptech se do gumba přidává třeba i brandy. Tohle jídlo svádí k experimentům a díky nim bude pokaždé trochu jiné a nové, i to se mi na něm tolik líbí.

Zuzančiny čokoládové sušenky

Tak jsem se po dlouhé době opět vrhla na něco, čemu říkám "vaření pro oči." V tom je totiž rozdíl mezi mnou a mojí maminkou. Ona vaří všechno tak, aby to vypadalo krásně. Pak ještě jídlo vezme, naaranžuje a úžasně nafotí.

Já nic takového obvykle nedělám. Vařím narychlo, improvizovaně, převážně večer a ani nemám slušný foťák, nemluvě o fotografickém talentu.

Pak ale přijde chvíle, kdy mám chuť vytvořit něco speciálního. Tentokrát to jsou maličké sušenky z čokolády, které jsem pekla dědovi k narozeninám. Jsou překvapivě jednoduché, vypadají v krabičce moc hezky a vydrží uskladněné relativně dlouho. Prostě samá pozitiva.

Co budete potřebovat:

• 100 g hladké mouky
• tabulka hořké čokolády
• 50 g másla
• 40 g třtinového cukru
• 15 g vanilkového cukru
• 1 vejce
• 1 žloutek
• půl lžičky prášku do pečiva
• 15 g kakaa
• moučkový cukr nebo třeba kokos na obalení

Vezměte čokoládu a nalámejte ji na kostičky. Smíchejte ji v hrnci s cukrem a máslem a rozehřívejte ve vodní lázni tak dlouho, dokud se všechen cukr nerozpustí a nevznikne vám mírně tekutá homogenní hmota.

Poté odstavte hrnec z plotny a přimíchejte do směsi vejce a žloutek. Nechte směs lehce zchladnout.

Suché ingredience pečlivě smíchejte ve zvláštní míse, a pak pomalu zapracovávejte do mokré směsi. Nakonec by mělo vzniknout lehce mazlavé, ale pevné těsto podobné těstu na vánoční cukroví.

Zabalte těsto do fólie a nechte v lednici hodinku odležet.

Po odležení těsto ztuhne a je možné z něj v ruce snadno válet malé kuličky. Optimální velikost je srovnatelná zhruba s většími kuličkami hroznového vína.

Obalte kuličky v cukru, kokosu nebo čemkoliv jiném, co vám přijde vhodné a po ruce, a rozložte je na plech. Pečte při teplotě 160°C asi tak 3-5 minut. Výsledné sušenky nemusí být nijak zvlášť tuhé, stačí, aby se na nich vytvořila lehce popraskaná krustička, zpevní se samy během chladnutí.

Zuzčino mandlové mléko

Tak tohle je něco úplně speciálního. Přestože se tomu říká mléko, nemá to s mlékem společného víc než barvu. Chuť finálního výtvoru je poměrně specifická. Bojím se, že pokud chcete vědět víc, budete to muset vyzkoušet. Vegani většinově tvrdí, že je to zázrak. Já si myslím, že samotné by to pil jen šílenec, ale do smoothies (o těch si povíme v příštím díle) nebo do ovesných vloček to může být docela dobré. Jediný bod, na kterém se svorně s fanoušky shodneme, je, že to asi opravdu bude hrozně zdravé.

Co budete potřebovat:

• 100 g mandlí
• vodu
• trpělivost

Příprava mandlového mléka trvá vážně docela dlouho, ale zase je úplně snadná. Prvním krokem je mandle spařit a oloupat (spařit mandle znamená zalít je horkou vodou, a pak chvíli počkat). Pokud jste mandle koupili loupané, bod pro vás a první krok můžete přeskočit. Po oloupání mandle naložte do vody (stačí, aby byly ponořené) a nechte je tak 8-12 hodin odstát. 

Po uplynutí doby je slijte, nasypte do mixéru, přilijte cca litr vody a pořádně to všechno rozmixujte. Tekutina získá poměrně lákavou barvu a mandle se změní v kaši. Na závěr mléko slijte přes sítko a vymačkejte z mandlové drti vodu. Mandlovou drť samozřejmě můžete vyhodit, já jí ale přidala do muffinového těsta, protože nerada plýtvám jídlem.

Zuzčiny veganské muffiny s banánem

Co budete potřebovat:

• 4 banány
• 2 hrnky hladké mouky
• 1,5 lžičky jedlé sody
• 0,5 lžičky soli
• 1 lžičku vanilkového extraktu (nebo vanilky, ale kde ta by se na studentském bytě vzala?)
• 1 hrnek cukru
• ¼  hrnku oleje (v původním receptu je doporučovaný kokosový, já mám ale o jeho použití v kuchyni určité pochybnosti, tak jsem ho nahradila slunečnicovým)
• ¼ hrnku vody
• 100g čokolády (původní recept doporučuje hořkou, já použila dvoubarevnou milku - není to ideální, ale byla doma a já navíc hořkou nemám ráda)

Postup je úplně jednoduchý. Tak jednoduchý, že skoro nemá cenu ho popisovat. Ale tak, aby se neřeklo… Mokré smíchejte s mokrým (banány je dobré rozmačkat, vejdou se tak líp do formiček a navíc fungují jako pojivo). Suché smíchejte se suchým.

 Suché vmíchejte do mokrého. Máte to? Bingo, vaše muffiny jsou na světě. Teď stačí nalít hmotu do formiček a péct na 200°C, dokud to nebude hotové, u mě asi dvacet minut. 

Zuzka se představuje

Pokud alespoň občas čtete tenhle blog, ani se vám představovat nemusím. Máma o mě mluví v každém druhém článku, a to už je jen krok od toho, abych do celého projektu vstoupila já sama. A tak… Jsem tady! Těší mě! Jmenuji se Zuzka a aktuálně jsem na vysoké v Praze, bydlím se svým přítelem a pěti kočkami v přeplněném studentském bytě. A proč to říkám, když tenhle blog má být přece o jídle?

Můj styl vaření je díky vysokoškolskému životu trochu jiný než mamčin. Já se snažím vařit podstatně úsporněji. Hodně nahrazovat, hodně improvizovat. Používat málo nádobí (jsem líná jako veš a moje milovaná myčka na nádobí je zabudovaná v kuchyňské lince sto kilometrů odsud, v mámině kuchyni). Zároveň ale nechci spadnout do extrému a la Láďa Hruška. Snažím se, aby naše jídlo bylo zajímavé a pestré.

Přestože nejsem vegan ani vitarián (pozn. vitariáni jedí pouze tepelně neupravené potraviny rostlinného původu), v poslední době se inspiruji i jejich recepty. Vždyť zkusit se má přeci všechno…