Pražské Polívkování

Zajímavým počinem určeným všem milovníkům dobrého jídla - a polévek zvlášť - byla sobotní (28.3.2015) open-air akce nazvaná Polívkování. Konala se na Hořejším nábřeží v Praze na tzv. smíchovské Náplavce. S ohledem na skutečnost, že na protějším břehu řeky se pravidelně konají také farmářské trhy, bylo místo zvoleno výborně, s ohledem na možný očekávaný (i skutečný) počet návštěvníků již byla tato volba méně šťastná. 

Vymezený pás nábřeží byl lemován stánky, které vytvářely uličku, na jejímž, bohužel, pouze jednom konci bylo připraveno sezení na jednoduchých dřevěných lavicích se slunečníky. A i když u několika málo stánků byly nachystány barové pultíky, kde si návštěvníci mohli dát polévku na stojáka, tento způsob organizace prostoru byl dle mého názoru největším minusem celé akce. Vzhledem k hojné účasti se návštěvníci tlačili v davu, a pokud se každou miskou polévky nechtěli doslova drát davem k sezení, dost často riskovali, že se „pobryndají“. Nemluvě ani o tom, že tento způsob nekladl důraz ani na bazální kulturu stolování.

Na Polívkování se představilo více než 40 vystavovatelů-kuchtíků. Za přístup hodný ocenění považuji i příležitost, kterou organizátoři dali nejen profesionálním kuchařům a fungujícím podnikům (bistrům, restauracím, kavárnám, barům a polévkárnám), ale i zapáleným kuchařům amatérům z řad foodblogerů.

Naprostými favority naší ochutnávky byla karotková polévka Filipa Sajlera a Bílá Anča – staročeské kyselo s pravými houbičkami a zavinutým šnekem (pečivo).

Karotková polévka měla jemnou chuť, zajímavě působilo její zahuštění krémem z – jak jsem odhadovala – crème fraîche a čočky. Teprve z následného přepisu receptu jsem se dozvěděla, že se jednalo o odrůdu čočky puy, inu, člověk se neustále učí. Sílu polévce dodaly tenoulinké plátky jemného kuřecího masa a pomyslnou třešinkou na dortu byl voňavý koriandrový olej.

Bílá Anča byla, alespoň odhaduji, neboť recept jsem nenašla, variací na staročeské kyselo. Chuť zelí, brambor a malých houbiček se skvěle doplňovala s kysanou smetanou. Šálek polévky byl korunovaný šnekem z kynutého těsta, který i sám o sobě byl velice lahodný, ale polévce dodal luxusní nádech.

Pochválit bych chtěla také kuřecí polévku s estragonem, příjemně pikatní, překvapivě vydatná a hustá, plná zeleniny nebo třeba jemný houbový krém, který byl dokladem toho, že i jednoduché a zdánlivě obyčejné věci mohou fungovat a v kuchyni to platí dvojnásob!

Ačkoliv nejsem rozhodně příznivcem raw-food, poučena před časem překvapivě chutnými nepečenými sušenkami, ačkoliv pro mě ne tak dobrými jako skutečně pečené domácí sušenky, jsem dala šanci i raw avokádovému krému.  V tomto případě mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem to vyzkoušela, ale děkuji, už raději ne. Byla to ostatně jediná polévka, kterou jsem nedokázala dojíst. Problém nebyl ani tak s tím, že polévka je studená, což jaksi vyplývá z definice raw-food, ale avokádový krém nejen, že neměl šmrnc a postrádal nějaké to „cosi“, co člověk od dobrého jídla očekává, byl prostě bez jakékoliv chuti a vůně. Takže i když si příležitostně ráda pochutnám na gazpachu, jež se podává studené, i když jsem v rámci testování polské kuchyně ochutnala a dokázala ocenit studenou okurkovou či studenou jahodovou polévku, k tomuhle už se příště dobrovolně nevrátím. Možná, bohužel pro mě, byl tohle další bod v neprospěch celé filosofie raw-food.

Jsem si vědoma toho, že „vypíchnutím“ těchto několika momentů se dopouštím trestuhodného zjednodušení, že jsem bezpochyby musela opomenout řadu dalších báječných polévek, některé proto, že nebylo v lidských silách sníst víc, některé proto, že šly tak na dračku, že už se na nás zkrátka nedostalo, jako například marocká polévka nebo „tak trochu jiná čočková polévka“ od kamarádky, foodblogerky Julie. A na rovinu, některé polévky zase nezanechaly silnější, ať pozitivní či negativní, dojem.

Většina polévkářů, tedy těch, kteří vařili nebo servírovali, byla velice milá, příjemná a potvrzovala starou známou pravdu, že sebelepší jídlo může otrávený číšník doslova zabít a naopak při vlídné obsluze občas přimhouříte oko nad nějakým drobným nedostatkem. Také se mi potvrdil dojem, že nejslabším článkem podobných akcí bývají ti "vystavovatelé", kteří nabízejí doplňkové služby. Co tím mám na mysli? Když Vám někdo nabízí polévku, kterou sám uvařil, kdo dělá promo své restauraci, kuchyni, kdo nese svoje jméno na trh, obvykle cítí, že právě v tuto chvíli je tu pro své zákazníky, hosty, strávníky. Tenhle můj dlouhodobý pocit mi potvrdili "kluci", kteří prodávali "home-made limonády". Na první pohled jejich stánek lákal pozornost, byl zařízený se vkusem v retro stylu, samotný produkt, tedy domácí limonády (ačkoliv podle etikety nebyly ve skutečnosti zase až tak domácí) chutnaly skvěle, rozhodně naše jablečná a rebarborová ano, byli vtipní, jiskřiví a zábavní, bohužel svůj šarm nesměřovali ke svým zákazníkům (a teď nemluvím jen o nás:-)), ale obklopeni fan klubem přátel vytvářeli dojem soukromého happeningu. Kdyby dokázali vybalancovat alespoň průměrně vlídné a pozorné chování k zákazníkům, bylo by to fajn, takhle za mě palec dolů!

Organizátoři sice nemohli poručit větru a dešti, ale počasí jim naštěstí přálo a den byl jako malovaný. Co ovšem organizátoři ovlivnit mohli a co rozhodně nepodcenili byl katalog akce nazvaný ČaSOUPis, kde je možné najít nejen adresy vystavovatelů, ale i recepty na většinu polévek.

Pokud jsem podráždila Vaše chuťové pohárky, pokud máte rádi polévky a rádi jíte, dovolím si připojit svoji čistě neoficiální pozvánku na podobnou akci, která se už po několikáté bude konat v Plzni na náměstí Republiky v průběhu prvního zářijového víkendu. Festival polévek je již tradičně součástí festivalu Živá ulice. Jde o akci co do počtu prezentovaných polévek skromnější než pražské Polívkování, ale akce má v tom nejlepším slova smyslu provinční charakter. Na festival polévek se na rozdíl od Polívkování  neplatí vstupné, i když to bylo v případě pražské akce skutečně spíše symbolické, a historický střed města vytváří pro celé kulinárnímu setkání krásnou kulisu. A konečně kulinární zážitky budou více než srovnatelné.

Přeju Vám báječný jarní den a třeba na viděnou v září!