Báječná uhlířina

Maminka měla recept na uhlířinu ve své kuchařce zapsaný s poznámkou „jídlo před výplatou“. Do svého sešitku s recepty jsem si ho jako mladá novomanželka zkopírovala doslovně včetně této poznámky, ale ta mu rozhodně nepřidávala jakýkoliv pejorativní nádech, uhlířinu jsem totiž jako dítě milovala a je tomu tak dodnes.

Nějaký čas jsem si myslela, že recept je pojmenovaný po paní Uhlířové z Erpužic, mámině kamarádce ze vsi, kam jsme jezdívali na chatu a s jejímiž dětmi jsem skákala ze stohu, chodila na houby, trhala kyselá pláňata u silnice, šplhala na posedy, záviděla jim zablešeného psa Puňťu, který hlídal domek babičky Uhlířové, a vůbec si kompenzovala fakt, že jsem městské dítě. Později jsem v jakési staré kuchařce objevila vysvětlení, že šlo o chudé jídlo uhlířů, kteří si maso mohli dovolit sotva ve svátek. Inu, každý den, kdy se dozvíme něco nového, není ztracený!

Co budete potřebovat (na 4 porce):

• ¾ kg brambor
• 200 g hrubé mouky
• 1 vejce
• cca 100 ml vlažné vody
• Sůl, kmín
• Tvrdý tvaroh a/nebo cibule
• Cca 100 g másla

Do velkého hrnce s osolenou vodou dejte vařit oloupané a na čtvrtiny nakrájené brambory a přidejte čajovou lžičku celého kmína. Počítejte, že vody musí být více, protože k bramborám pak budete přidávat ještě noky.

Hrubou mouku rozmíchejte s vajíčkem, špetkou soli a vlažnou vodou. Vodu přidávejte po polévkových lžících, abyste nepřebrali. Těsto by mělo být pevné, ale vláčné až mazlavé. Nechte ho odpočinout v lednici, zatímco se brambory budou vařit.

Až budou brambory téměř uvařené do měkka, polévkovou lžící nebo rukama tvarujte z těsta malé šištičky, noky, a ty pak házejte k vařícím se bramborám. Jakmile začnou noky vyplouvat na hladinu, stáhněte je z plotny. Pak vše slijte přes síto a rozdělte na talíře tak, aby vždy byly půl na půl brambory a noky.

Uhlířina se podává posypaná buď strouhaným tvrdým tvarohem, nebo osmaženou cibulkou a zalitá přepuštěný máslem.

Chuť uhlířiny báječně doplní studené mléko, kysané mléko nebo jogurtový nápoj.

A ještě něco Vám o uhlířině povím. Už jsem ochutnala spoustu skvělých pokrmů, umím ocenit grilované artyčoky i křupavý chřest, foie gras i sushi, sépiovou paellu i plody moře, palačinky s kaštanovým pyré i hovězí veverku, ale když jednou za čas připravím uhlířinu, začne se v naší moderní kuchyni dít něco zvláštního. 

Jako bych na chvíli fyzicky cítila vůni babiččiny naškrobené zástěry, jako bych slyšela jak brácha chrastí kostkami Lega, táta obrací s šustěním listy novin, a kdybych se opravdu rychle ohlédla přes rameno, jsem si skoro jistá, že v koutě bude stát mámina krejčovská panna s právě našpendlenými šaty. A i když je to jen kratičká iluze, uhlířina, ta chutná prostě pořád stejně, no jasně, že báječně!

Báječný den a dobrou chuť!