pondělí 25. května 2015

Ohlédnutí za plzeňským APETIT FRESH festivalem



Víkendové počasí plzeňskému APETIT resp. FRESH (jak je nově přejmenován) festivalu opravdu přálo. Festivalový park za OC Plaza poskytl akci až překvapivě příjemné prostředí, možnost vychutnat si kulinářské zážitky uprostřed zeleně a přesto v centru města. 



Rozloha parku umožnila rozložení jednotlivých festivalových pódií i stánků tak, aby se doplňovali a konkurovali si jen v tom pozitivním smyslu slova, především aby se moderátoři nepřekřikovali. Rozprostření jednotlivých sekcí a stánků na větší ploše také minimalizovalo riziko, že by se návštěvníci museli strkat a tlačit v davu, i když přiznávám, že v tomhle ohledu byl náš komfort posílen i s rozmyslem naplánovaným časem naší návštěvy (neděle těsně po poledni). A organizátory rozhodně musím pochválit za zajištění dostatku míst ke kultivované konzumaci  všech možných dobrot, což jak zkušenost ukazuje, není vždy samozřejmost


Ještě než přistoupím k tomu nejdůležitějšímu, tedy k hodnocení jednotlivých kuchyní a pokrmů, nemohu si odpustit malou poznámku na okraj: Je známou pravdou, že servis má na celkovém dojmu z návštěvy gastronomického zařízení vždycky nezanedbatelný podíl. Příjemná obsluha zažene rozladění z ne zcela 100%ního gastronomického zážitku a naopak znuděný číšník či nepříjemná servírka dokáže totálně zabít zážitek z jinak lahodné kuchyně. To byl na FRESH festivalu např. případ restaurace ARTAMO, kde servírka dávala pocítit návštěvníkům, že ne vždy vyhovují vysokým standardům dané restaurace. Já naštěstí zvládla vyslovit "parfait" se správnou francouzskou výslovností, ale starší dáma přede mnou (a řada dalších) nikoliv a nakyslý povýšený výraz obsluhy situaci nijak nepomohl. Oproti tomu u stánku burger restarace Delish, který i na festivalu předvedl, že sice vaří naprosto skvěle, ale zatím stále bojují s rychlostí servisu, bylo jasné, že díky příjemné, stále dobře naladěné a srdečné obsluze si zákazníci na svůj burger klidně a rádi počkali!

Ale pojďme k zážitkům kulinárním. Co jsme tedy ochutnali, co za to stálo a co nás naopak zklamalo:

Nejdříve jsme si zobli sushi, které nabízel ZEKE sushi bar. Ochutnané kappa maki potvrdilo, co už jsme ale věděli, tedy že v ZEKE umí a že pokud si v Plzni chcete vyrazit na sushi, tak by ZEKE sushi bar měl být první a jedinou volbou.


Skutečnou degustaci jsme zahájili polévkami, protože polévka je grunt! Stará sladovna nabízela krém z pečené mrkve a fenyklu se zakysanou smetanou a mrkvovým chipsem. Uspokojil nás jak způsob servírování, tak především čistá nasládlá mrkvová chuť. Zakysaná smetana fungovala vizuálně jako barevný podklad pro snítky čerstvého fenyklu a současně chuťově vyvažovala sladkost pečené mrkve. Milovníkům výrazných kořeněných polévek bych tenhle krém sice nedoporučila, ale za sebe ho nemohu než pochválit.   


Restaurant ARTAMO nabízel topinamburový krém s plátkem lanýže. Potvrdil tak svoji ambici představovat sofistikovanou kuchyni. Krém byl skvěle našlehaný, jemný, s příjemnou houbovou dochutí. Výraznější chuťový akcent polévce dodaly snítky čerstvého koriandru. 


Protože steaky Saloonu Roudná známe, vyzkoušeli jsme grilovanou telecí saltimboccu na zeleném chřestu s bernskou omáčkou. Telecí řízečky srolované na špízu byly křehoučké , příjemně okořeněné, chuť čerstvých šalvějových lístků by byla bývala dobře doplnila i pancetta, ale kouzlu pokrmu její absence neubrala. Pochválit je potřeba i báječnou bernskou omáčku, jejíž estragonová chuť skvěle lahodila s chřestem. Chřest byl uvařený přesně akorát, zůstal pevný, ale nikoliv tvrdý. Přestože se kuchaři z Roudné nevyvarovali několika drobných chybiček (nepečlivé zaříznutí spodní lehce dřevnaté části stonků chřestu a opomenutí dotazu na námi požadovanou míru propečení saltimboccy), ty je možné přičíst na vrub rušnému a poněkud "polnímu" festivalovému provozu kuchyně a celkový dobrý dojem tím nijak neumenšili.


Staré sladovně jsme po mrkvovém krému dali příležitost i s hlavním chodem, kančím na víně s čokoládovou omáčkou a pečeným škubánkem. A nutno přiznat, že zvěřinu ve Sladovně opravdu umí. Křehoučké masíčko i báječně kořeněná, voňavá omáčka jsou rozhodně na špici našeho pomyslného žebříčku. Místní kuchaři předvedli, že je možné vařit českou kuchyni s respektem k tradici a přesto inovativně. Zvláštní body navíc uděluji zejména volbě škubánku coby přílohy. Škubánky, zřejmě díky pověsti prostého "chudého" jídla, nabízí málokterá restaurace a to je veliká škoda. Při jeho ochutnání jsem se rázem ve vzpomínkách ocitla v babičině kuchyni a dýchl na mě pocit lásky a bezpečí a to je něco, proč stojí za to recept na škubánky oprášit!  


Degustacemi dalších hlavních chodů jsme si spíše utvrdili naše nadšení z kulinárního umění a filosofie restaurací El Cid a La Provence el Cid. Protože ve "španělském" Cidovi poměrně často obědváme, dali jsme tentokrát prostor "francouzskému"  sourozenci. Srnčí burger se slaninou a švestkou marinovanou v koňaku jen potvrdil, že podstata a kouzlo dobré kuchyně spočívá v kvalitních surovinách, respektu k dílčím chutím každé z nich a schopnosti je kombinovat, leč činit tak s rozvahou a nikoliv za každou cenu. 


Vyloupané krevety s omáčkou z estragonu a chrpou byly jednoduchou odpovědí na to, proč nás tahle kuchyně baví. Sází na kvalitu oproti kvantitě a její kuchaři vaří s citem, s fantazií a s vtipem.  



Mezi dezerty jsme zvolili parfait s pomerančovou kůrou a dýňovou pěnou z produkce Artama. Forma zde naprosto převálcovala obsah. Zatímco způsob prezentace v případě parfait vzbuzoval nebeské očekávání, chuťově byl zklamáním. Konzistence jednotlivých složek de facto znemožňovala jejich propojení a tak chuťově tenhle esteticky povedený dezert vyšel jaksi naprázdno. 



Oproti tomu domácí krémová vanilková zmrzlina balená v drcených pistáciích, přelitá belgickou čokoládou a zdobená mátou z nabídky  Uctívaného velblouda byla doslova a do písmene koncertem chutí a vůní. Kdybych věřila tomu, že stačí přijít s vylízaným talířkem k okýnku a říct "ještě", byla bych tak učinila... a pak znovu... a ještě jednou. A je asi zbytečné říkat, že klíčem k téhle sladké tečce na závěr byly prostě kvalitní suroviny a jednoduchost.



Pokud jste víkend trávili jinak než gurmánsky, nebo jinde než na APETIT FRESH festivalu, a přesto rádi jíte a ochutnáváte a zkoušíte, tak nebuďte smutní, za rok je tu APETIT FRESH festival zas a nebo se můžete vydat na dlouhotrvající tour po jednotlivých restauracích i individuálně.

Přeji Vám spoustu báječných kulinárních zážitků!  


pátek 22. května 2015

Jarní bylinková paštička



Pokud už Vám na zahrádce nebo v truhlíku na okně povyrostly bylinky, je ten pravý čas na svěží jarní voňavou paštičku. A pokud ne, tak vyrazte na farmářský trh a můžeme se do ní pustit společně!

Co budete potřebovat:
  • 500g kuřecích jater
  • 200g másla + cca 50g másla na zalití
  • 2 šalotky
  • 3 - 4 polévkové lžíce smetany (min 33%)
  • 2 – 3 stroužky česneku
  • 50 ml ginu 
  • Sůl
  • Pepř
  • 2 hrsti čerstvých jarních bylinek: tymián, šalvěj, mateřídoušku, rozmarýn a medvědí česnek
  • hrst mandlových lupínků




Drůbeží játra pečlivě odblaňte, nakrájejte je na menší kousky. Šalotku nakrájejte na drobno. Rozehřejte lžíci másla v hlubší pánvi, osmahněte šalotky a když zezlátnou, přidejte rozdrcené a nasekané stroužky česneku a játra a společně za občasného míchání restujte. Játra by měla být na povrchu zlatohnědá, ale uvnitř stále trošku narůžovělá. Krátce před tím, než budou játra hotová, zalijte je panákem ginu a nechte, aby do sebe gin natáhla.

Játrovou směs přeložte do mixéru a spolu s vločkami másla a smetanou rozmixujte na jemnou kaši. Směs osolte, opepřete a vmíchejte nasekané bylinky. Část bylinek si ponechte stranou na máslovou zálivku.

Směs vlijte do keramické či kameninové zapékací misky, povrch uhlaďte kuchyňskou stěrkou a posypte mandlovými lupínky. 


Rozpusťte máslo, vmíchejte do něj zbylé čerstvé bylinky a nalijte máslovou směs rovnoměrně na povrch paštiky. Máslo dodá paštice jemnou chuť a díky máslovému topingu nebude paštika na povrchu okorávat, i když v naší lednici k osychání obvykle nedostane dostatek času. Zapékací misku uložte do lednice a nechte ztuhnout ideálně přes noc.

Paštiku servírujte s plátky opečené bagetky nebo s čerstvým chlebem.



Užijte si báječné, bylinkami provoněné jaro!

středa 20. května 2015

Báječné smoothie Blueberry Hill



Poslední slibované smoothie mělo být modré, protože "modrá je dobrá" . A já opravdu doufala, že s ohledem na ingredience modré bude, protože při inventuře mrazáku se ukázalo, že jsem měla loni v létě poněkud velké oči, co se borůvek týče...ve skutečnosti je spíš do fialova, ale věřím, že i tak Vám bude chutnat báječně! 

Co budete potřebovat (na 2 porce)
  • 2 banány
  • 2 hrsti borůvek
  • 300 ml mléka
  • snítku šalvěje
Borůvky, banány, 2-3 lístky čerstvé šalvěje a cca 100 ml mléka rozmixujte na jemnou kaši. Ostatně právě díky od oné "jemnosti" má nápoj svoje jméno. Ovocné pyré nařeďte zbytkem mléka, ozdobte zbývajícími lístky šalvěje a pusťte se do toho.

Chcete-li nápoj vydatnější, sytější, berete-li si ho například do školy či do práce namísto oběda, můžete polovinu mléka nahradit řeckým jogurtem a přidat lžičku medu. 

A pokud se nebojíte alternativ a chuťových experimentů, mohou šalvěj nahradit nebo doplnit květy fialek, které teď právě kvetou, nebo zahradních macešek. Obojí je jedlé, obojí je chutné a oba druhy kvítků dodají nápoji nejen další chuťový, ale i estetický rozměr.


Na zdraví!



pondělí 18. května 2015

Smoothie báječné jako závan léta




Ledoví muži už jsou za námi a za chvíli tu snad máme nefalšované léto! Ale kdyby si s námi počasí ještě chvíli hrálo, můžeme si léto přivolat třeba s tímhle báječným letním ovocem. 

Co budete potřebovat (na 2 porce):

  • 150 g čerstvých jahod
  • 2 zelená jablka
  • 2 nektarinky
  • 2 snítky čokoládové máty
  • 100 ml jablečného moštu nebo vody

Jablka a 1 a půl nektarinky oloupejte, zbavte jadřince nebo pecky a společně s jahodami nakrájejte a nasypte do mixéru. Přidejte trochu jablečného moštu a rozmixujte. Podle chuti dolaďte hustotu nápoje zbytkem moštu nebo vody.

Nalijte do vychlazených sklenic, ozdobte dvěma plátky nektarinky a snítkou máty. Já použila mátu čokoládovou, má výraznou peprmintovou chuť, která dodá tomuhle smoothie šmrnc a její intenzivní čokoládová vůně se dobře spojí s vůní čerstvých jahod.




Tak si připijme na co nejhezčí léto...Cheers!

úterý 12. května 2015

Restaurant OSTENDE - neočekávaně báječný zážitek

Správné heslo pro moje víkendové kulinární zážitky je nejspíš "očekávání". Očekávání je to, co často předurčí, jak se nám věci líbí, nelíbí, jak si je užijeme a podobně. Před pár týdny jsem při pravidleném večerním běhu kolem plzeňských boleveckých rybníků zaznamenala, že letitá hospoda na okraji autokampu Ostende-Bolevák prochází radikální proměnou. Říkala jsem si, jak je možné, že už někoho nenapadlo dřív zrenovovat tuhle hospodu, která uvízla hluboko v socialistických časech. Tak tedy už napadlo! 

Je až s podivem, jak málo stačilo, aby se z tmavé, zatuchlé špeluňky se zamřížovanými okny vyloupl celkem pěkný, světlý prostor (fotografie je převzata a - jak je vidno - je z doby přestavby) 

Restaurant OSTENDE je sice součástí autocampu, ale je otevřen i široké veřejnosti. V tom nejlepším smyslu slova navázal na tradici prvorepublikových výletních restaurací, i když moderně a po svém. Restaurant má dvě venkovní terasy, jednu možná méně atraktivní, ale perfektně odpovídající účelu, tedy když se chcete jen v rychlosti během cyklo výletu či procházky zastavit "na jedno", druhou, větší se sunečníky orientovanou směrem do kempu  a tedy i do příjemné zeleně. Obě terásky jsou vybavené pohodlně, jednoduše a neokázale. 

Podobně je tomu i s interiérem restaurace, který působí čistě, jednoduše, příjemně a bez zbytečných dekorací a "lapačů prachu". Velká okna původní prostor prosvětlila. Pokud už bych měla vznést v rámci principu proporcionality (protože v následujícíh řádcích pro to nebudu mít příležitost) nějakou kritiku, tak snad, že interiér restaurace zatím ještě na "svoji duši", svoji stylovou tečku čeká.  

Kuchyni jsme v malém otestovali už během naší první, neplánované zastávky. Nadchla nás a proto jsme se vrátili znovu v neděli na pozdní oběd a svůj první dobrý dojem jsme si beze zbytku potvrdili!

Ochutnali jsme rozlévané víno a jak červené, tak bílé víno bylo ve velmi slušné kvalitě a servírované ve skle, za které by se nemusela stydět daleko luxusnější restaurace v centru města. Nabídka vinného lístku pro případ, že bychom se příště zdrželi a dali si celou láhev, byla přiměřená danému místu - neohromila, neodradila, uspokojila. Vedle běžné nabídky nápojů obsluha nabídla i vodu "kohoutkovou" s plátky citrónu (2l džbán za 15,- Kč). Nápojový sortiment je nicméně široký.



Z předkrmů jsme vyzkoušeli paštiku s medvědím česnekem a brusinkami. Zatímco řada restaurací se velkohubě pyšní v názvech pokrmů přívlasky bio, fresh či jako od maminky, v OSTENDE neslibovali, ale konali. Paštika byla domácí (ačkoliv v jídelníčku se tím neměli potřebu chlubit) a velice jemné, lehce kořeněné chuti. Medvědí česnek byl v samotné paštičce, kterou báječně ochutil a provoněl, a jako drobná přípomínka se objevil i jako ozdoba na paštice. Použití této sezónní suroviny rozhodně oceňuji! Netroufám si sice tvrdit, že brusinky byly domácí, přesto kuchař rozhodně nepoužil náhražku v podobě laciných brusinkových želé, ale skutečnou brusinkovou zavařeninu. Spolu s čerstvou, křupavou bagetkou šlo o pokrm vyvážený, delikátní, nebojím se říct Báječný!  



Při druhé návštěvě jsme coby pozornost podniku, kterou nám kuchař zpříjemnil čekání (nikterak dlouhé!) na oběd, ochutnali pomazánku, s která nám doslova zamotala hlavu. Číšník s potutelným úsměvem odmítl recept prozradit, odsouhlasil však náš  předpoklad, že základem jsou škvarky. Musím přiznat, že škvarkovou pomazánku znám a nejsem její skalní fanda, tomuhle zážitku se však dosud nic nepodobalo a i když šlo jen o maličkost, těžko se mi hledá adekvátní superlativ. Po ochutnání jsme se dlouho dohadovali, zda nejde o jakousi variantu burákového másla, protože pomazánka měla výraznou oříškovou chuť. Inu, ať si kuchař své tajemství ponechá, ale ať nás i v budoucnu takhle překvapuje!


Coby hlavní chod jsme vyzkoušeli králičí stehýnko se šťouchanými bramborami a vepřové medailonky s chřestem a pepřovou omáčkou, i ty podávané se šťouchanými bramborami. Maso bylo šťavnaté, měkké, skvěle upravené i ochucené. Obě omáčky byly výtečně okořeněné, současně jemné, takže nepřebíjely chuť masa, případně chřestu. 


Právě chřest může pro mnohé kuchaře být oříškem, prubířským kamenem. I s tím si však místní kuchař poradil znamenitě, chřest byl uvařený právě tak akorát a ve středu byly stonky obaleny v křupavé pancettě. Lístky dubového salátu čerstvé a křupavoučké, doplněné jen několika plátky ředkvičky.


Při aranži pokrmů na talíři se kuchař zdárně vyhnul přílišné moderně a extravaganci za každou cenu. Chody byly servírované na jednoduchých matných šedomodrých talířích. Je možné, že by pokrmům daly vizuálně ještě lépe vyniknout talíře čistě bílé, ale sama pro sebe jsem ochotna hledat zdůvodnění poeticky třeba v tom, že modravé talíře evokují hladinu Boleváku:-) 

Sladká tečka v podobě jablečného štrůdlu celý zážitek už jen korunovala. Nebojím se říct, že byl jako od babičky.

Standardně štrůdl servírují se šlehačkou, kterou jsem s nesmyslným (s ohledem na předchozí konzumaci) odkazem na dietu odmítla:-)

A i když o cenu v tomto případě zas až tak nešlo, i tady nemohu než chválit. Provozovatelé či majitelé restarantu OSTENDE sice respektují finanční potenciál daného místa, ale současně byli schopni nastavit ceny tak, aby nemuseli přistupovat na kompromis v kvalitě nabízeného. Jinak řečeno, návštěva OSTENDE Vás finančně rozhodně nezruinuje.

I obsluhu OSTENDE nelze než pochválit, byla příjemná, pozorná, až přátelská, ale nikoliv servilní. V průběhu pátečního podvečera mohly být "kontroly", zda nám nic nechybí, i častější, což by měl personál před vypuknutím plné letní sezóny ještě doladit, ale zde nejde o zásadní kritiku, spíše o podnět k zamyšlení. O minutku delší čekání Vám obsluha vynahradí ve chvíli, kdy dokrouží k Vašmu stolečku, pak máte pocit, že vy jste tu ti jediní hosté a oni jsou tady jen a pouze pro Vás.

Sečteno, podtrženo, návštěvu restaurantu OSTENDE Vám mohu vřele a s čistým svědomím doporučit. Pro mě osobně se už nyní dostala na seznam plzeňských podniků, kde se ráda zastavím na skleničku, něco malého i na oběd či večeři, a to tím spíš, že to sem mám, coby kamenem dohodil, ale i těm, pro které návštěva bude představovat delší cestu, radím, abyste si udělali příjemný výlet do okolí boleveckých rybníků a zpestřili si ho místním kulinárním zážitkem. 

Restauratérům přeji, aby vytrvali a potvrdili své úmysly o celoročním provozu, protože teď je sice čeká atraktivní letní sezóna, ale přijde i sychravý podzim, kdy se v dané oblasti pohybují jen obzvláště vytrvalí turisté, běžci a pejskaři.

Báječný květnový den!

P.S.: Vždycky se snažím, aby fotografie k textům byly zajímavé, aby byly ke koukání a pro radost, ale v případě kulinárních recenzí se za jejich kvalitu omlouvám a prosím o Vaši shovívavost. Jsou pořizované výhradně na mobil a technické možnosti i slušnost mi přílišné aranžování neumožňují.


pondělí 11. května 2015

Zelené smoothie se svěžími bylinkami


V rámci mojí smoothiemánie už jsme si společně vyzkoušeli červenou i žlutou, teď se pusťme do zelené a náš barevný mix bychom mohli završit modrou, protože modrá je dobrá a navíc příslušný modrý recept už mám v hlavě, na mou duši! ;-)

Co budete potřebovat (na cca 500 ml nápoje):
  • 3 kiwi
  • 1 zelené jablko (např. Granny Smith nebo Golden Delicious)
  • šťávu ze dvou limetek
  • bohatou snítku čerstvé máty 
  • vrcholové lístky meduňky na ozdobení
  • podle chuti volitelně jablečný mošt nebo limetkovou šťávu na naředění


Do mixéru či odšťavňovače vložte oloupané a nakrájené ovoce. Já preferuji mixér (též chopper). Do mixéru můžete dát rovnou všechny ingredience pohromadě, tedy ovoce, šťávu ze dvou limetek a lístky máty z jedné větší snítky. Ideální do tohohle svěžího nápoje je odrůda máty zvaná klasna, která má větší, silnější a chuťově velmi výrazné lístky. S mixérem dosáhnete bohaté a husté šťávy. Někomu by mohla vadit drobná zrníčka kiwi, ale podle mě dodají nápoji zajímavý vzhled.

Používáte-li odšťavňovač, dostanete čirou šťávu bez semínek. V takovém případě teprve po odšťavnění kiwi a jablka přidejte šťávu z limetek a rozmixujte je s mátou.




Nakonec podle potřeby nařeďte buď jablečným moštem nebo limetkovým džusem/šťávou. A nápoj dozdobte vrcholovými lístky meduňky, která se velmi dobře doplňuje právě s mátou. 

Nápoj má příjemnou, lehce nakyslou a  osvěžující chuť a díky lístkům aromatické máty klasny i peprmintově chladivý ocásek, což rozhodně  v následujících horkých dnech oceníte.


Tak žijte zdravě, ale nepřehánějte to!

čtvrtek 7. května 2015

Báječný hruškový koláč


Na tomhle koláči je nejlepší, že je snadný, levný, upečený za chvilku a především...je zkrátka naprosto báječný! 

Co budete potřebovat:

  • 2 hrnky bílého jogurtu
  • 2 hrnky hladké mouky
  • 2 hrnky třtinového cukru
  • 1 kypřící prášek do pečiva
  • 1 vejce
  • 2 větší hrušky
  • šťáva z jednoho citrónu
  • skořicový cukr na posypání
  • hrst mandlových lupínků
  • polévková lžíce medu
  • moučkový cukr na posypání



V míse smíchejte mouku, cukr, jogurt a vejce, přidejte jeden sáček kypřícího prášku do pečiva.

Hrušky oloupejte, rozkrojte na čtvrtiny, vydlabejte jadřinec. Do hrušek udělejte podélně zářezy a pokapejte je citonovou šťávou, aby na povrchu nezhnědly.

Dortovou formu (nebo pekáček) vystříkejte olejem z rozprašovače a vysypte je moukou. Do takto připravené formy nalijte těsto, uhlaďte ho na povrchu a do kulaté formy poskládejte čtvrtiny hrušek tak, aby vytvořily hvězdici (pokud používáte pekáček, položte hrušky rozkrojené na poloviny proti sobě). 



Povrch posypte skořicovým cukrem. Dejte péct do trouby předehřáté na 150 - 170°C a pečte cca 45 minut. Nejste-li si jistí tím, že je koláč upečený tak akorát, proveďte kontrolu špejlí.



Koláč nechte vychladnout ve formě, poté ho vyjměte, posypte povrch mandlovými lupínky, pokapte ho medem a zlehka posypte moučkovým cukrem. Ke koláči si dejte skleničku mléka!



Příjemný víkend a dobrou chuť!






Báječné pesto z medvědího česneku


Spolu se zájmem o různé alternativní způsoby stravování a hlavně s trendem všeho, co má nálepku bio nebo natural se medvědí česnek prodral do českých kuchyní. Je to spíše takový předvídatelný comeback než nový převratný objev. V receptářích svých babiček a prababiček byste ho dozajista našli jako docela běžnou surovinu.  Ve volné přírodě čas medvědího česneku pomalu končí, na zahrádce si jeho vegetační období můžete ještě o chvilku prodloužit a i až odnesete voňavé listy do kuchyně, můžete se těšit z jeho krásných a něžných bílých kvítků. Pokud si nejste jistí, že ho stihnete všechen spotřebovat průběžně, můžete si zkusit připravit pesto, které vám v lednici vydrží několik měsíců a obohatí Vaši kuchyni.


Co budete potřebovat:
(U tohoto receptu neuvádím gramáž ani počet porcí, jde jednak o to, kolik máte medvědího česneku, a jednak o poměr jednotlivých ingrediencí.
  • hrst listů medvědího česneku
  • dvě hrsti piniových oříšků
  • šálek extra panenského olivového oleje
  • špetku soli
  • špetku bílého pepře
  • hrst strouhaného parmezánu

Čerstvě natrhaný medvědí česnek opláchněte studenou vodou,  osušte, natrhejte na menší části a vložte do mixéru. Hrstí zde mám na mysli takový svazeček listů, který obejmete prsty jedné ruky. Přidejte piniové oříšky a nasekejte v mixéru. Pokud se vám bude zdát, že jste nedosáhli dostatečné jemnosti, přidejte pár lžic olivového oleje, půjde to lépe. Postupně vmíchejte i zbytek šálku olivového oleje, přidejte špetku soli, bílého jemně mletého pepře a nakonec najemno nastrouhaný parmazán. 


Parmazán můžete nahradit třeba sýrem Grana Padano nebo Grana Moravia, ale mějte na paměti, že obzvláště u pesta se Vám velkorysost a lpění na kvalitních surovinách opravdu vrátí!

Pesto naplňte do uzavíratelných sklenic. Ty před použitím vyvařte a před plněním nechte zcela vychladnout na čisté kuchyňské utěrce. 


Pesto vydrží v lednici několik měsíců a můžete si s ním zpestřit těstoviny, gnocchi, přidat je do salátových zálivek, pomazánek, čerstvého tvarohu nebo k masu, zvláště ke zvěřině nebo jehněčímu. Medvědí česnek v sobě má trochu štiplavosti jarních cibulek či pórku, pikantnost česneku, svěžesti raného špenátu a vůni pažitky. 

Jen buďte opatrní a budete-li ho sbírat ve volné přírodě, vypravte se na něj raději s někým, kdo už ho dobře zná, tvarem listů se totiž medvědí česnek velmi podobá jedovaté konvalince! A nechcete-li vůbec riskovat, můžete si sazeničku koupit na farmářském trhu jako já, vysadit na stinné místo do zahrádky nebo do hlubšího truhlíku na balkon.


Tak už neotálejte, vyražte do přírody nebo na trh a mějte krásné voňavé jaro!


pondělí 4. května 2015

Báječné sluníčkové smoothie z manga


Jak už jsem psala, ohledně módy smoothie jsem byla dlouho poměrně skeptická. Ale tak jako i v mnoha jiných případech se moje nedůvěra po jejich vyzkoušení změnila ve veliké nadšení! Tentokrát se mnou můžete vyzkoušet mangové smoothie pro slunce v duši:-)

Co budete potřebovat (2-3 porce):
  • jedno zralé mango
  • 2 jablka
  • 2 citróny
  • kousek zázvoru 
  • meduňku
  • vodu nebo 100% jablečnou šťávu či mošt podle uvážení



Příprava je jako u většiny smoothie jednoduchá, i to je jedna z jejich obrovských předností. Takže si oloupejte a pokrájejte mango. Vybírejte nejlépe pěkně zralé, bude se lépe mixovat. Přidejte oloupaná  a nakrájená jablka, vymačkanou šťávu ze dvou citrónů. Ale nezapomeňte si pár plátků nechat na ozdobu! A konečně nastrouhejte oloupaný zázvor. Ten dá Vašemu vitamínovému nápoji příjemný pikantní "ocásek". Všechny ingredience zpracujte v mixéru (ti lépe vybavení v odšťavňovači). Rozmixovanou směs nařeďte podle Vaší osobní chuti buď čistou vodou nebo jablečnou šťávou.


Servírujte vychlazené se snítkou meduňky a kolečkem citrónu. 


Přeju Vám báječný start do nového dne!