Tahle středa bude středou Popeleční. Podle
křesťanské věrouky v tento den začíná čtyřiceti denní postní období před
Velikonocemi (pokud si to chcete přepočítat, tak vězte, že se do postního období nezapočítávaly neděle). Postní období je čas, po který se věřící
vzdávají masa nebo třeba alkoholu a vlastně všeho postradatelného, obrací se
k Bohu a rozjímají. Zatímco některé
z křesťanských tradic dodržujeme a činíme tak rádi, jako jsou Vánoce či Velikonoce, tahle, pro většinu
z nás trochu diskomfortní, téměř upadla v zapomnění. I když možná ne tak docela.
Její novou verzí, i když bez
duchovního přesahu, je nejspíš v posledních pár letech tolik módní detox či detoxikační dieta. Technicky jde o podobný princip a troufla bych si hádat, že
za myšlenkou kdesi skrytě v pozadí stojí i tradice křesťanského postního
období. (Taky nám to dává naději, že stihneme zhubnout do prázdnin do plavek).
A podíváme-li se na to selským
rozumem, tak s podzimním ochlazením, plískanicemi a nečasem se často uchylujeme k vydatnějším, sytým (a
masitým) jídlům, abychom tělu dodali potřebnou energii, abychom se vymrzlí
z venku zahřáli. A to ani nemluvě o tom, že za sebou máme období oslav -
Vánoc, Nového roku, zabijaček a Masopustu - doprovázených nestřídmostí. Odlehčit
organismu a v dřívějších dobách i spotřebovat potraviny, hlavně zeleninu a
ovoce z letní úrody, se zdá logické.
Čím déle jsem o tom dumala, tím
víc se mi zdálo jako báječný nápad vyzkoušet na 40 dnů takovou vlastní Katčinu báječnou
„postní“ kuchyni. Nicméně nemám ráda extrémy (v jakémkoliv ohledu) a jsem
požitkář, což pravděpodobně předurčí i podobu mojí postní kuchyně. Nečekejte ani striktně vegetariánskou, ani veganskou
kuchyni. Na druhou stranu, proč se jimi neinspirovat? Některé recepty, doufám,
že jich bude většina, budou na blogu zcela nové, ale opráším i některé ze
starších, již publikovaných. A samozřejmě
se těším na ryby, které připouštěl i méně ortodoxní křesťanský půst.
Pro inspiraci jsem se zásobila
vegetariánskými kuchařkami Sarah Brown, začala listovat v italských i
arabských kuchařkách. A když už jsem na začátku zmínila křesťanské tradice a
věrouku, tak nebude na škodu prolistovat kuchařskou knihu s poetickým názvem Když
vaří andělé od italské řádové sestry Germany nebo podobný počin českého
řádového bratra Angeluse Jeřábka, který v 50. letech 20. století posbíral
recepty svých farníků a sestavil z nich kuchařku Oroduj za nás. A to ani nemluvím o hromádce svých za léta nasbíraných kuchařských knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat