Střípky peruánské kuchyně I. aneb co pít v Peru

Když se připravujete na cestu do Peru, jedno z prvních varování, kterého se Vám dostane, zní, že voda v Peru není pitná a neměli byste ji používat ani na čištění zubů. Slovenská antropoložka Lubica, která se do Peru před více než dvaceti lety provdala, s pýchou poznamenala, že v Limě a v Cuscu mají nové čističky vody a tak je tu voda v pořádku. Nejen že jsem ji riskla na zuby, ale pokud mi v noci v hostelu došla  voda balená, neváhala jsem se i napít. Bez následků. Přesto většina turistů včetně mě(ale i místních žijících ve velkých městech, i když mluvme spíše o střední a vyšší společenské třídě) pije vodu balenou, ať už přírodní (sin gas) nebo mineralizovanou, perlivou (con gas). Ale nechme vodu vodou, ať si klidně teče a podívejme se na to, co pít v Peru dobrého a hlavně specificky peruánského.

Oblíbeným nealkoholickým peruánským nápojem je tzv. Inca-cola. Je to sladká limonáda s podobným obsahem kofeinu, jaký má americká coca-cola, i když díky sytě žluté barvě byste v Inca-cole kofein možná ani nehledali. Chuťově trochu připomíná voňavé bonbony bon-pari. Na příběhu Inca-coly se ukázalo, jak jsou Peruánci hrdým národem. Když se do Peru snažil proniknout jako první fast foodový řetězec severoamerický McDonald´s, narazil na zásadní podmínku, a to že součástí sortimentu bude právě Inca-cola. Sami z vlastní zkušenosti nejspíš víte, že nabídka McDonald´s je všude po světě stejná, že neměnnost sortimentu a původní myšlenka, že si Američan kdekoliv na světě díky restauracím  McDonald´s může dát oblíbené typicky americké menu se vším všudy, je základním kamenem jejich obchodní filosofie. Ale v Peru těžce narazily. Podmínkou udělení koncese a umožnění obchodu byla zkrátka Inca-cola. Stejné podmínce v budoucnu čelily i všechny další řetězce, které se do země snažily proniknout. 

Peruánci milují džusy zvané jugos (čti chugos). Míchají se vedle klasického, nám známého ovoce i z mnoha nám doslova neviděných plodů, jsou obvykle plné dužiny, svěží a bohaté chuti. Jugos se prodávají často i na ulicích z velkých kbelíků (což ale nedoporučuji).

Samozřejmě si v Peru můžete dát čaj. Ten černý si objednáte jako té a patří spíše k těm méně vyhledávaným. Naopak ve velkém se tu pijí čaje bylinkové, zvané mathé de... a tady si doplňte konkrétní bylinku, nejčastěji je to anýz, heřmánek či máta, ale můžete ochutnat i čaj namíchaný podle staré incké receptury z bylinek více druhů.

Zásadní položkou na seznamu cestovatele je rozhodně mathé de coca, tedy čaj připravovaný z kokových lístků. Můžete jej koupit i ve varnách sáčcích a ten je také možné ze země beztrestně vyvážet, ale pokud si dáte kokový čaj porcovaný, je to, jako kdybyste ho ani nevyzkoušeli! Mathé de coca připravovaný ze sušených, fermentovaných lístků má výraznou, maličko trpkou chuť připomínající silný zelený čaj. Pokud si ho osladíte, nikdo se tu na vás nebude dívat přes prsty. A pokud použijete dostatečnou hrst lístků, můžete si udělat i druhý nálev. Proč pít mathé de coca? Čaj z téhle rostlinky Vám bude účinným pomocníkem v boji proti výškové nemoci! Peru (nemluvíme-li o jeho amazonské, pralesní části) se rozkládá v relativně vysokých nadmořských výškách (od 2 - 6 000 m) a cestovatelé často během jediného dne mohou zdolat i několik tisíc metrů převýšení, což s méně trénovaným organismem umí celkem pěkně zacvičit (mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, bohužel). Mathé de coca se pije skoro jako medicína. Není sice návykový, ale trochu se mi po něm stýská:-).

Kokové lístky často obohacují i chuť dalších nápojů, jako je např. káva. Silnou kávu podávanou s lístkem koky si můžete objednat pod názvem Inca coffee.

Dalším nápojem, který na cestách pravidelně vyhledávám a vždycky chci ochutnat, je pivo, ačkoliv během roku jej, navzdory svému plzeňskému původu, téměř nepiji. V Peru můžete ochutnat hned několik značek - např. Cusceňu, Pilsen (pivo plzeňského typu) či Arequipeňu. 

Tato piva jsou světlá a chuťově vesměs lehká, obsahem alkoholu odpovídají pivům 12° (a silnějším). Podle pivařů, se kterými jsem to během cesty konzultovala, nesahají těm plzeňským ani po kotníky. Mně osobně ale třeba Cusceňa vysloveně chutnala, nejspíš proto že na rozdíl od plzeňského piva není zdaleka tak hořká. Co mě ovšem v Peru úplně dostalo, byla tmavá varianta Cusceňa negra velmi výrazné hořko sladké chuti. 

Malým bonusem piv značky Cusceňa je i nápaditá láhev, která odkazuje k incké tradici: Na spodní části láhve je plastický proužek, který jako by připomínal masivní kamenné zdivo inckých staveb.

Co se vína týče, ač jsem obvykle jeho vděčný konzument a laický degustátor, v Peru na něj raději zapomeňte. Ochutnali jsme, dokonce jsme navštívili místní vinařství, kde víno vyrábějí starým tradičním způsobem, ale pozitivní stopu v nás tento mok nezanechal. Chcete-li si tedy v Peru víno dát a jste-li ochotni si za něj připlatit, vždy se ptejte po chilském či argentinském, občas třeba budete mít štěstí a některá lepší restaurace Vám ho bude schopna nabídnout. Od peruánských vín raději ruce pryč!

Zatímco víno Peruánci prostě neumí, dokáží z hroznů pálit vynikající vínovici zvanou pisco. Samo o sobě je pisco spíše pro tvrdé chlapy, je totiž silné a sežehne vám sliznici, zvláště s ohledem na to, že v Peru se s žádnými malými panáčky nepárají a obvykle nalévají 1 dcl. A limetka, již vám k panáku pisca nabídnou, to nezachrání.

Pisco je ale základem jednoho z nejlahodnějších míchaných drinků, které jsem kdy ochutnala, pisco sour. Nápoj se míchá z pisca, čerstvé limetkové šťávy, cukrového sirupu, ledové tříště a vaječného bílku. Našlehá se v mixéru a při podávání se na povrch nasype špetka skořice. Když jsem překonala počáteční nedůvěru k syrovému bílku a zahnala strach ze salmonelózy, stala jsem se věrnou fanynkou tohoto drinku!

Peru je prostě zemí mnoha chutí i vůní, a to jsme se zatím dostali jen k nápojům:-) 

Buenas noches, moji drazí!