Báječný dýňovo-jablečný pie

Pie [čti páj] je speciální druh koláče, obvykle z listového nebo křehkého francouzského těsta, které pokrývá celou nebo většinu náplně. Původ má pravděpodobně v anglosaské kuchyni a obvykle bývá plněný kořeněným sladkým ovocem, ale setkat se můžete i s jeho slanou, neméně dobrou, variantou. Nicméně dneska pro vás mám recept s náplní z dýně a jablek, které do podzimní kuchyně patří. 

Co budete potřebovat:

• balíček listového těsta
• 1/4 dýně, nejlépe hokaido
• 2 středně velká jablka
• polévkovou lžíci olivového oleje
• 3 polévkové lžíce javorového sirupu
• šťávu z jednoho citronu
• čajovou lžičku mleté skořice
• špetku mletého hřebíčku
• hrst rozinek
• 2 polévkové lžíce portského nebo madeiry
• vejce

Listové těsto rozválejte na tenký plát. Kulatou koláčovou formu vymažte nebo ji vyložte pečícím papírem. Z těsta vykrojte čtverec o takové velikosti, abyste jím mohli vyložit formu a přesahující cípy mohli složit tak, že koláč svrchu zakryjí.

Jablka oloupejte, nakrájejte na osminky a každou z nich pak ještě napříč na plátky tenké cca půl centimetru. Nakrájená jablka zakápněte citronovou šťávou, aby nezhnědla. Ideální do tohohle koláče jsou sladší jablka kořeněnější chuti i vůně (např. delicia, degas, diadém, blahovo oranžová, ciljo, rubín či šampion). Dýni pokrájejte na kostky podobné velikosti jako jablka.

V hlubší pánvi rozehřejte olivový olej a na něm dýni za občasného míchání restujte pár minut, dokud nezačne měknout. Poté přilijte javorový sirup a za stálého míchání nechte zkaramelizovat. Přidejte nakrájená jablka, promíchejte, přidejte rozinky a koření. Nakonec zakápněte portským nebo madeirou a za občasného míchání počkejte, až jablka s dýní natáhnou alkohol do sebe.

Takto připravenou kořeněnou směs rozprostřete do formy na těsto a jednotlivé cípy přeložte tak, aby náplň zcela překryly. Přečnívající kousky těsta odkrojte. Nožem povrch koláče nařízněte hvězdicovitě od středu k okrajům. Odkrojky těsta rozválejte na tenké plátky a nožem vykrojte lístky a tupou stranou nože na nich naznačte žilkování. 

V misce rozšlehejte vejce a potřete jím povrch koláče. Připravené lístky z listového těsta naaranžujte do středu koláče a i ty lehce přetřete rozšlehaným vajíčkem.

Ovocný pie dejte do trouby předehřáté na 180°C a pečte cca 45 minut až hodinku. V polovině pečení můžete koláč ještě jednou potřít vajíčkem.

Dýňovo-jablečný pie je nejlepší teplý, právě vytažený z trouby a se skleničkou studeného mléka. Servírovat ho ale můžete třeba i s kopečkem vanilkové zmrzliny nebo vanilkovým krémem jako rakouský štrůdl. A pokud se koláč náhodou nesní hned, bude dobrý i druhý den za studena. V každém případě nejen díky koření je to báječný tip na dušičkový víkend.

Dobrou chuť a co nejméně děsivý svátek Všech svatých! 

Zvěřinové hody v Husinci

Fotografie převzata z https://www.restu.cz/restaurace-husinec/

V rámci Podzimního zvěřinového festivalu jsme vyzkoušeli zvěřinové menu v pražské restauraci Husinec a tady je pár postřehů:

Husinec najdete v centru Prahy, jen pár kroků od Národního muzea. V rámci probíhajícího Podzimního zvěřinového festivalu skvěle fungovala rezervace, z Husince nám ji potvrdili ochotně a obratem. Nakonec však právě servis byl hlavním kamenem úrazu jinak velmi příjemného kulinárního odpoledne, ale vezměme to popořádku.

Prostředí Husince je příjemné, stylově odpovídá konceptu staročeské restaurace. Interiér působí čistě, jednoduše a nejen díky krbům v jednotlivých místnostech i útulně. Zatímco obří dřevěná socha husy, která je zdrojem obveselení návštěvníků, do interiéru skvěle zapadá a vtipně koresponduje s názvem restaurace a odkazuje k menu, které se v největší míře specializuje na kachní a husí maso, poněkud nepochopitelným a rušivým interiérovým prvkem (jediným) je jakási pseudofreska s motivem větrného mlýnu. 

Fotografie převzata z https://www.restu.cz/restaurace-husinec/

Zvěřinové menu zahrnovalo  paštiku z divočáka s třešňovým chutney a s čerstvým pečivem a srnčí guláš. Dvouchodové menu bylo možné uzavřít rebarborovým koláčem s drobenkou. Menu bylo takto dobře sestaveno a jendotlivé pokrmy na sebe dobře navazovaly.

Kančí paštička představovala zdařilý úvod a jako předkrm splnila svůj úkol, tedy navnadit chuťové pohárky na hlavní chod. Jemná, přesto plná lehce kořeněná paštička měla slaninový šál a skvěle se doplňovala s višňovým chutney. Na talíři byla servírovaná efektně a přesto bez zbytečných kudrlinek. Vytknout lze snad jen fakt, že předkrm byl pro dvě osoby servírován na jednom velkém talíři. Ačkoliv jsme samozřejmě dostali menší dezertní talířky, na které jsme si přenesli svoji paštičku, chutney zůstalo poměrně nešikovně na velkém servírovacím talíři, přenést by ji bylo obtížné, ne-li nemožné a tak jsme se s každým soustem museli vracet k velkému společnému talíři. Světlá na látky nakrájená bagetka byla čerstvá a voňavá, do křupava opečená však pouze z jedné strany.

Fotografie byla převzata z https://www.restu.cz/restaurace-husinec/akce/restu-na-divoko-podzimni-zverinovy-festival-11/

Srnčí guláš byl nápaditě servírován v nerezovém kotlíku a ozdoben kolečky červené cibule. Chuťově se jednalo o pokrm velmi dobře vyvážený, příjemně a právě tak akorát kořeněný, maso jemné, lahodné a dobře upravené. Za poněkud zvláštní považuji bramboráčky jako přílohu. Ačkoliv samy bramboráčky byly chuťově v pořádku a dobře propečené, přesto bych vždy upřednostnila jakékoliv knedlíčky či noky a dokonce i vařené brambory by, myslím, s báječným srnčím gulášem lahodily lépe. Za bramboráčky vidím snahu o ozvláštnění, která však mě osobně spíše zklamala.

Fotografie převzata z https://www.restu.cz/restaurace-husinec/

Cena dvouchodového degustačního zvěřinového menu ve výši 290,- Kč za osobu byla zcela odpovídající a s ohledem na turistickou lokaci až překvapivá.

Jakkoliv příjemné prostředí a více než uspokojivá kuchyně vytvářely předpoklad pro pěkné gurmánské nedělní odpoledne, obsluhující servírka jako kdyby se rozhodla, že nám náš zážitek pokazí. Chápu, že každý z nás někdy nemá svůj den, ale jako hosta mě osobní rozpoložení personálu opravdu nezajímá a otrávené obličeje, stejně jako rutině pronášené otázky bez otazníku, zda je "vše v pořádku", z nichž jako by čišelo "zeptat se musím, ale vaše odpověď mě ani za mák nezajímá." Ostatně odpovídal tomu i fakt, že na odpověď obvykle ani nepočkala a  utrousila ji jakoby mimochodem cestou okolo. Tak jako v partnerství i u oné slečny nebylo důležité, "Co" říkala, ale způsob, jakým tak činila. Zároveň bych však nechtěla být nespravedlivá a je dost dobře možné, že na obsluhu jsme prostě jen měli smůlu, protože druhý číšník, bohužel ten "ne náš", výrazně vyrovnával výkon své kolegyně.

Až budete mít chuť na klasickou českou kuchyni servírovanou s šarmem, určitě Vám Husinec mohu doporučit a budu držet palce, abyste třeba měli štěstí na číšníka a nebo aby slečna měla lepší den.

Babiččina domácí sekaná

Sekaná je, možná díky představě její konzumace na stojáka někde v bufetu, po mém soudu neprávem považovaná za takové obyčejné jídlo. A to je velká škoda! Sekaná (nebo také sekaná pečeně) se v českých domácnostech pekla odnepaměti a i v kuchařských knihách po obou mých babičkách, Anče a Dáše, jsem recept na ni objevila. Lišil se spíše v drobnostech a tady je jeho kompilace. 

Co budete potřebovat:

• 750 g mletého (ne mělněného!) masa, ideálně kombinace hovězího a vepřového
• 2 středně velké cibule
• 3 stroužky česneku
• 2 celá vejce
• cca 4 hrsti strouhanky
• několik lžic mléka
• sůl a pepř
• majoránku, tymián a petrželku
• asi 10 - 15 plátků slaniny

Rozdrobte si maso v hluboké míse a důkladně ho "prohňácejte" rukama. Pokud se rozhodnete pouze pro hovězí, nebo pouze pro vepřové, není to sice úplná chyba, ale kombinací obou dosáhnete daleko chutnějšího výsledku. Sama obvykle kombinuji 2/3 hovězího a 1/3 vepřového, díky čemuž je výsledek pěkně šťavnatý. 

Nakrájejte na drobno cibuli, žlutá  či bílá dodá štiplavější, červená zase sladší chuť. Utřete stroužky česneku a obojí zapracujte do masa. I když třeba preferujete cibuli na hrubší kousky, tady se držte instrukcí a sekejte co nejvíce na jemno, sekaná pak bude pěkně konzistentní.

Maso osolte a okořeňte. U koření záměrně neuvádím jeho množství, protože někdo má rád sekanou jemnější, někdo naopak pikantní. Já  používám vedle soli pepř, majoránku, tymián a petrželku. Majoránku lze obměnit oregánem (česky dobromyslem), které má podobnou chuť i vůni, a další chuťové variace vytvoříte s použitím bazalky, šalvěje či rozmarýnu. Je asi zbytečné dodávat, že čerstvé bylinky jsou vždycky lepší volbou.

  

Do masové směsi přidejte ušlehané celé vejce a jeden žloutek navrch. Bílek si ponechte na finální úpravu před pečením. Přisypte 3 - 4 hrsti strouhanky a pusťte se do práce, teď je potřeba těsto pěkně rukama hníst, dokud se nespojí  a nebude možné z něj vytvořit pěknou, kompaktní šišku bez prasklin. Je možné přidat pár lžic mléka, pokud by se vám sekaná zdála příliš tuhá, špatně se hnětla nebo drobila. Důkladné propracování masově směsi je základem úspěchu, aby se všechny ingredience pěkně spojily a bylinky se rovnoměrně rozložily.

A konečně je čas zabalit sekanou do slaniny. Připravte si úzký pekáček, dobře se také hodí forma na banánový chlebíček a nebo tzv. srnčí hřbet. Formu lehce vymažte a vyložte ji plátky slaniny. Nabízí se dva způsoby, jak slaninu poskládat. Pokud chcete, aby slanina tvořila šťavnatý pás jen na povrchu, kladete plátky vedle sebe tak, aby lícovaly s okraji formy. Nebo je možné je skládat "cik-cak", kdy se plátky překrývají, jejich konce přesahují ven z formy a umožní Vám tak sekanou zabalit doslova jako miminko.   

Do připravené slaninové "peřinky" uložte masovou šišku, lehce ji navlhčenými prsty dotvarujte a usaďte do "pelíšku". Potřete povrch prošlehaným bílkem a pokud si vyberete způsob balení "cik-cak", tak přeložte přesahující konce slaniny. 

Formu s takto připravenou sekanou dejte na plech nebo do většího pekáčku, podlijte cca 2 cm vody a šup do trouby vyhřáté na 180°C. Pečte podle tloušťky šišky asi hodinu.

Sekaná se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší, se kterou představuje plnohodnotný oběd či vydatnou večeři. A to je opravdová babičkovská klasika.

Pokud byste ale měli pocit, že je to až příliš babičkovské, příliš tradiční, velmi dobře bude chutnat díky použitým výrazným bylinkám i se zavařenými brusinkami a bagetou. V téhle kombinaci se báječně hodí jako předkrm např. ke zvěřinovému menu nebo jako lehčí večeře. A rozhodně si tak zaslouží své místo i  v moderní kuchyni.

Ať už se rozhodnete pro tradiční babičkovskou verzi nebo pro modernější a lehčí  variantu s brusinkami, určitě si pochutnáte. 

Pěkný začátek týdne a Dobrou chuť!

Báječná snídaně s Roaldem Dahlem

Musím předeslat, že dneska jde o pokus vyhnout se tomu, abych ještě někdy někomu musela tenhle recept vysvětlovat a obhajovat, proč "tohle" snídám a jak mě něco tak obskurního, proboha, napadlo! Možná nejde o žádnou gastronomickou pecku, ale pro mě jde už mnoho let o mojí opravdu vůbec nejoblíbenější snídani. 

Takže: Před mnoha lety, coby patnáctiletému žabci s hlavou plnou romantických představ o lásce (vážně se tady nebudeme bavit o tom, před kolika, sakra, lety!) mi moje sečtělá mamka podstrčila Milostné rošády od Roalda Dahla. A jak říká kamarádka Soňa: "Můžeme doporučit!" Tahle útlou povídková knížka se nesnaží předstírat, že je nositelkou nějakých velkých myšlenek či hlubokých životních pravd, je to prostě kniha povídek o lásce, která je napsaná se zvláštním citem pro životní ironii a se smyslem pro černý humor. 

V povídce nazvané Velká Rošáda jeden z hrdinů po obzvláště vydařené milostné noci vstane neobvykle brzo ráno a přichystá snídani pro svoji rodinu, pro své děti a ženu. A i když tím chce pravděpodobně signalizovat, že všechno v životě je v tu danou chvíli báječné a že život je tak krásný, svým způsobem se mu daří pravý opak. Podobně jako jeho děti jsem musela nad Jerryho receptem nejdříve pozdvihnout obočí, ale pak jsem si řekla: No sakra, to je tak divný, že to musím vyzkoušet! 

Takže pojďme na to! A nakonec... nechme promluvit Jerryho: 

"Uděláme pár topinek a na to rozetřeme trochu pomerančového džemu... A na džem pak dáme plátky křupavé slaniny."

"Slanina!" řekl Viktor (syn) "S pomerančovým džemem!"

"Já vím. Ale počkejte, až to ochutnáte. Je to skvělé!"

Křupavou slaninu můžete nahradit i plátkem šunky (já to tak občas dělávám), na toast můžete rozetřít trošku másla, ale džem, ten musí být rozhodně pomerančový! Jako v knížce si k toastu dávám grapefruitový džus a černou kávu!  

Zkuste mít mysl otevřenou, přestaňte se ošklíbat tak jako malý Viktor a vyzkoušejte to, i pokud za sebou nebudete mít stejně podivnou noc jako Jerry, Samantha, Vik a Mary. 

Přeju Vám báječnou neděli a mysl otevřenou nejen ve Vaší kuchyni! 

Červené fazole s karamelizovanou dýní

I letmý pohled na ranní ojíněnou zahradu a podvečerní procházka se psem, kdy si vykračujeme stále svižněji ne proto, že bychom spěchali, ale protože se potřebujeme zahřát, to vše dává tušit, že podzim už je nenávratně tu. A s ním i chuť (možná až nutnost) na všechna ta vydatná jídla, která nás zahřejí.

Červené fazole v kombinaci s dýní a kozím sýrem jsou vážně báječné a když se vrátíme se zabahněnými holinami a packami z dlouhé procházky v polích, je to přesně ten pokrm, na který mám chuť. Nemluvě o tom, že se k němu báječně hodí i hřejivé, plné červené víno, které vám rozproudí krev. 

Co budete potřebovat (na cca 4 porce):

• 350 - 400 g červených fazolí
• polovina dýně hokaido
• olivový olej
• polévkovou lžíci másla
• červenou cibuli
• 100 g zralého kozího sýra
• sůl, pepř
• trochu chilli
• tymián (ideálně čerstvý, ale není to nezbytnost)
• 15 ml červeného balsamikového octa
• 2 polévkové lžíce javorového sirupu
• 100 ml červeného vína
• 100 ml rajského protlaku

Fazole si ráno, než vyrazíte do práce, do školy nebo za jakýmikoliv vašimi pochůzkami namočte a nechte odstát. Tenhle krok Vám pak ušetří čas při samotné přípravě.

Fazole propláchněte a dejte na plotnu v osolené vodě. Obvykle na jeden díl fazolí dávám dva díly vody. Pod pokličkou nechte fazole dusit do měkka.

Zatímco se fazole budou dusit, nakrájejte si na drobno červenou cibuli a dýni pokrájejte na kostky o hraně cca 1 cm. 

Slijte fazole. V této fázi by měly být ještě trošku tvrdší (al dente). V hlubší pánvi rozehřejte olivový olej, nechte na něm zesklovatět červenou cibulku. Pak přidejte dýni a za občasného míchání restujte. Po několika málo minutách okořeňte dýni špetkou chilli, já dávám asi tak čtvrt čajové lžičky, ale záleží na tom, zda preferujete pálivá jídla. Přilijte balsamikový ocet a javorový sirup a průběžně dýni míchejte a restujte ji, dokud nezměkne. Javorový sirup je možné nahradit lžící medu nebo třtinovým cukrem.

Fazole nasypte do zapékací misky vymazané olivovým olejem.  Přidejte rajský protlak a vše důkladně promíchejte. Na povrch vyklopte karamelizovanou dýni a vše zalijte červeným vínem. Vložte zapékací misku do trouby předehřáté na  250°C, pečte asi 10-15 minut. Nakonec přidejte  na kousky nakrájený kozí sýr. Já preferuji sýr pěkně vyzrálý, výrazný a aromatický a také vločky másla. Hotový pokrm ovoňte tymiánem. Čerstvý tymián utržený na zahrádce nebo ve vašem truhlíku či květináčku bude samozřejmě nejlepší.

Pokrm servírujte s červenými víny výraznější chuti i vůně. Pro hladovce můžete k fazolím opéct i bagetku, ale pokrm je vydatný i sám o sobě.

Přeju Vám pěkný barevný podzim, pevné zdraví a Dobrou chuť!

Kořeněné dýňové bábovičky

Dalším dýňovým dezertem na letošní podzim jsou kořeněné bábovičky. Na pečení můžete použít formičky na košíčky, muffinovou formu, vymazané hrnky a nebo jako já silikonové formičky ve tvaru kytiček a malých báboviček. Vaší kreativitě se meze nekladou. Základní podmínkou u všech dezertů, které peču, je, že to nesmí být "buchta dusivka", jak říká můj táta. A kořeněné bochánky díky dýni a jablku nedusí ani v nejmenším, naopak jsou vláčné, "mokré" a samozřejmě báječné.


Co budete potřebovat (na cca 10 - 12 báboviček):

• 2 hrnky hladké mouky 
• hrnek třtinového cukru
• 1/2 lžičky kypřicího prášku do pečiva
• 1/2 lžičky jedlé sody
• špetku soli
• 2 středně velká vejce
• hrnek zakysané smetany
• 1/2 hrnku slunečnicového oleje
• 150 g středně velké dýně hokaido
• jablko
• hrst vlašských ořechů
• hrst sultánek
• 1/2 čajové lžičky skořice
• 1/č čajové lžičky mletého hřebíčku
• trochu moučkového cukru na posypání
• silikonové formičky na bábovičky

Ve velké míse smíchejte sypké suroviny - mouku, cukr, kypřicí prášek, jedlou sodu a sůl. V další míse ušlehejte vejce, poté přimíchejte zakysanou smetanu a nakonec opatrně vmíchejte slunečnicový olej. 

Tuto směs přidejte k sypkým surovinám a kuchyňskou stěrkou utřete hladké, jemné těsto.

Na struhadle s většími oky nastrouhejte dýni a oloupané jablko zbavené jadřince, vidličkou vmíchejte, posypte mletou skořicí a hřebíčkem a zapracujte do těsta. Na závěr přisypte nasekané ořechy a sultánky. Pokud nepečete primárně pro své ratolesti, můžete sultánky předem namočit do alkoholu, třeba rumu, brandy či koňaku. Před přidáním do těsta je nechte jen lehce okapat. 

Formičky vystříkněte olejem, případně vysypte hladkou moukou a naplňte je do 2/3 přichystaným těstem. Bábovičky pečte v troubě předehřáté na 175-200°C asi 35 - 40 minut, případně proveďte zkoušku špejlí. Pokud po zapíchnutí do bábovičky a vysunutí zůstane suchá, jsou bábovičky tak akorát.

Bábovičky nechte vychladnout a podávejte jemně poprášené moučkovým cukrem případně trochou mleté skořice.

Dobrou chuť a pěkný, barevný podzim!

Báječné dýňové rizoto se šafránem

Jakmile zvládnete postup na klasické italské rizoto, pak máte vyhráno, neboť to je možné v různých ročních obdobích obměňovat sezónními potravinami. V říjnu ho vyzkoušejte s dýní a určitě neprohloupíte. Já sáhla po dýni hokaido, ale velmi dobře se hodí i dýně máslová, muškátová tykev s příjemně kořeněnou chutí a vůní nebo dýně špagetová, u které ale doporučuji oloupat slupku před další úpravou, protože bývá tužší, tvrdší.

Co budete potřebovat (cca 4 porce):

• 400 g kulaté rýže, ideální je odrůda arborio
• 500 ml zeleninového vývaru
• 100 ml suchého bílého vína
• 3 polévkové lžíce másla
• středně velkou cibuli
• menší dýni hokaido
• sůl
• hrubě mletý pepeř
• špetku šafránu
• cca 50 g parmezánu
• pár snítek bazalky

Rýži propláchněte ve studené vodě, v kastrolu zalijte zeleninovým vývarem (trochu - asi 100 ml - si ponechte na později), osolte a na mírném ohni nechte přivést k varu a duste ji do měkka. Pokud nejste vegetariáni, můžete použít i masový vývar, já se obvykle řídím vlastními chutěmi a také stavem zásob předpřipravených vývarů v mrazáku. 

Zatímco se vaří rýže, nakrájejte na jemno cibulku. Barevně i chuťově bych v případě dýňového rizota sáhla po červené cibulce, ale není to nezbytnost. Dýni nakrájejte na kostičky o straně cca 1 cm. 

V hlubší pánvi, woku nebo nižším kastrolu rozpalte olivový olej, cibulku nechte zesklovatět. Pak přidejte kostičky dýně, okořeňte na hrubo namletým pepřem, orestujte je a zalijte zbytkem vývaru, přiklopte pokličkou a krátce poduste.

Jakmile je rýže hotová al dente, přidejte ji k dýni, zalijte vše suchým bílým vínem. Vmíchejte špetku šafránu. Těsně před dokončením přidejte máslo a asi polovinu parmezánu nastrouhaného na jemno a naposledy zamíchejte. 

Na talíři už jen ozdobte bazalkou a parmezánovými hoblinkami a můžete nosit na stůl. Takové rizoto je hotové za 40 minut, takže i pokud potřebujete rychlou teplou večeři, je to skvělá volba.

Když si dýňové rizoto oblíbíte tak jako já, můžete ho podle chuti obměnit namísto bazalky třeba voňavým tymiánem nebo šalvějí.

Dýňové rizoto je skvělým podzimním pokrmem nejen proto, že je prostě dýňový čas, ale současně je to vydatnější, kořeněnější (taky podzimně barevnější) varianta než třeba rizoto s hráškem či chřestem, a to se v zamračených a deštivých dnech nadcházejícího podzimu rozhodně hodí!

Přeju Vám báječný barevný podzim a samozřejmě Dobrou chuť!

Dýňové muffiny s krémem

Právě se rozjíždí sezóna dýní. Pokud budete chtít, můžete si osvěžit v paměti a oprášit pár loňských receptů z dýňového víkendu v Katčině báječné kuchyni a letos si k nim můžeme přidat pár dalších nových typů, jak s těmi zářivými, oranžovými krasavicemi naložit. Pravdou je, že dýně je poměrně univerzální surovina, která najde uplatnění v mnoha velmi různorodých pokrmech, můžete ji připravovat na slano i na sladko a dá se zužitkovat bez stopky úplně celá. 

Co budete potřebovat (na cca 14-1á muffinů):

• 2 hrnky hladké mouky (ideálně dvounulky)
• hrnek cukru krupice
• 1/2 lžičky kypřicího prášku do pečiva
• 1/2 lžičky jedlé sody
• špetku soli
• 2 středně velká vejce
• hrnek smetany
• 1/2 hrnku rostlinného oleje
• na špičku nože vanilky
• 1/4 středně velké dýně hokaido
• hrst pekanových ořechů
• 100 g lučiny
• 100 g tvarohu
• 2 - 3 polévkové lžíce moučkového cukru
• muffinové košíčky

V míse smíchejte mouku, cukr krupici, kypřicí prášek, jedlou sodu, špetku soli a vše promíchejte.

Nastrouhejte na hrubém struhadle dýni.

V samostatné misce ušlehejte vejce do pěny, přidejte smetanu, olej a nakonec na špičku nože zrnek vanilky vyškrábnutých z lusku. Směs přilijte k sypkým surovinám a vypracujte metličkou vláčné těsto. Nakonec vmíchejte nastrouhanou dýni a nasekané pekanové ořechy.

Do muffinové formy vložte papírové košíčky a naplňte je do dvou třetin těstem. Pokud budete chtít muffiny bez košíčků, pouze ve formě, tak ji nezapomeňte vymastit a vysypat moukou, aby se těsto nepřichytilo.

Muffinovou formu vložte do trouby předehřáté na 175-200°C a pečte je cca 40 minut.

Zatímco se budou muffiny péct, připravte si krém. V míse utřete lučinu, měkký tvaroh a moučkový cukr. Výsledkem by měl být jemný, vláčný krém. Pokud jako já hrajete i trochu na efekt, můžete do krému zapracovat trochu velmi na jemno nastrouhané dýně.

Upečené muffiny nechte vychladnout. Poté vytvořte na každém muffinu čepičku z jemného krému a ozdobte je podle vlastní chuti a fantazie. Můžete použít dýňová semínka, sušené okvětní lístky měsíčku lékařského (jako já), drobnosti z marcipánu či dekorativní cukrové perličky.

Dobrou dýňovou chuť!

Bezinkový čaj aneb něco málo do naší domácí lékárničky

Kalendářně již máme pár týdnů podzim, i když reálně se zatím ještě přetahuje o nadvládu s krásným babím létem. Nicméně podzimní studené počasí, plískanice a útoky virů na náš organismus už jsou za dveřmi. Je proto dobré mít v naší domácí lékárničce nějakou tu první pomoc. A bezinkový čaj se u nás náramně osvědčil. Ale i pokud budete mít kliku a vyhne se Vám nachlazení nebo chřipečka, bylinkový čaj z bezinek si můžete uvařit jako prevenci a nebo prostě pro chuť. Voní, ale hlavně chutná báječně.

Co budete potřebovat:

• sušeného bezinkový květ 
• sušené bezové listy 
• sušené bezové bobule
• alternativně zelený čaj
• med

Ideální a vyzkoušenou směs na bezinkové té proti nachlazení a lehké virozce míchám ze 2 dílů sušených květů černého bezu, z 1 dílu sušených jarních listů a 1 dílu sušených bobulí. Uskladněte je v uzavíratelné sklenici na suchém, ideálně tmavém místě. 

Jednu polévkovou lžíci směsi přelijte horkou vodou a nechte cca 3 minuty luhovat. Čaj sceďte, můžete ho dosladit lžičkou včelího medu a pijte ještě horký.

Jak tenhle čaj funguje? Sušené květy podporují perspiraci (neboli pocení), společně s listem a bobulemi působí močopudně, protizánětlivě, uvolňují křeče a celkově uklidňují organismus. Květy i bobule obsahují vitamín C květy skupinu vitamínů B (B1, B2, B6 a B12) a bobule vitamín A. Listy mají vysoký obsah vápníku. Jak říká laskavá maminka v Obecné škole: "Je to na krev, na kosti, na všechno! Nezošklivuj si to!"

Pokud jste si začátkem léta nenasyslili a nenasušili květy a listy černého bezu, namíchejte si čaj ze dvou dílů zeleného čaje a 1 dílu sušených zralých bobulí. Účinek nebude tak výrazný, ale i tak bude čaj velmi dobrý a díky bobulím plný vitamínu C. 

Dobrou chuť a pevné zdraví!

Delikátní Delish

Ve velmi krátkém sledu jsme si o minulém prodlouženém víkendu dali burgery ve dvou plzeňských restauracích. Ačkoliv naším sítem prošly obě dvě, až se příště budeme rozhodovat, kde se nacpeme "mrtvou krávou", bude Delish tou jedinou a pravou volbou!

A protože o kuchyni jde především, začněme u té: Přestože se Delish specializuje na burgery, nabízí i jiné možnosti a po zkušenostech z předchozích návštěv bych i na ně mohla pět ódy, ale chodit sem chodím prostě na burgery, protože v tomto směru nemá Delish v Plzni jediného rovnocenného konkurenta. 

Ačkoliv by se mohlo zdát, že na burgerech se zas nedá až tak moc vymyslet, vždyť je to "flákota v housce", místní kuchař (-i) tenhle argument směle rozmetá(-ají) na kusy. Aktuálně mají na jídelníčku 13 různých burgerů od naprosté klasiky po opravdu zajímavé netradiční variace chutí pro fajnšmekry. A burger si můžete dát buď v menší gramáži (150g) nebo v té, co není pro padavky a dietáře (250g). Co jsme vyzkoušeli tentokrát my? Jack Daniels´s Burger a Mountainburger. 

Fotografii jsem převzala z webovky Delishe http://www.delish.cz/

Mluvit o pečlivém výběru surovin by bylo mrhání časem, i když právě na stabilní vynikající kvalitě a čerstvosti surovin a vlastně celkové kvalitě nabízených pokrmů Delish staví. A popravdě sama si nejsem tak docela jistá, jak se majitelům daří vybalancovat skvělou kvalitu a více než příjemné ceny, a to i navzdory skvělé lokaci Delishe v centru města. Pro pořádek za oběd pro dva včetně nápojů, kávy i čaje jsme zaplatili 563,- Kč.

Jak se nabízí, Jack Daniel´s burgeru dává nezaměnitelnou chuť omáčka stejného jména a báječný šťavnatý burger se dobře doplňuje s cheddarem a karamelizovanou cibulkou. Mountainburgeru dodává jedinečnost pro změnu bramborová placička.

Fotografii jsem převzala z webovky Delishe http://www.delish.cz/

Ve srovnání např. s burgery v Angus Steak housu, ale i v řadě dalších restaurací, kde je podávají, oceňuji v Delishi zejména vyvážené proporce jednotlivých surovin. Občas když si objednáte burger, tak kuchař ve snaze aby host dostal "poctivou porci" předimenzuje housku a maso, zelenina či další suroviny se v celkovém výsledku poněkud ztrácejí. Tohle ale rozhodně není případ Delishe.

Zdejší hranolky jsou samozřejmě opět domácí a ať zvolíte kterékoliv (my tentokrát steakové a farmářské), neuděláte chybu a báječně si na nich pochutnáte. 

Zvláštní pozornost v Delishi věnují i omáčkám a dresinkům, které jsou opět vlastní a neméně báječné. Vybrat si můžete ze sedmi omáček, vedle kečupu i majonézy, ale pokud dáte na moje doporučení, tak rozhodně vyzkoušejte Delish zauzenou majonézu. Jak jsme pochopili, jde o vlastní tajný recept a dieta-nedieta, mohla bych to do sebe hrnout lopatou. Tahle majonéza má skutečně výbornou, neotřelou plnou chuť, báječně voní a máte nevyhnutný dojem, že ji právě vytáhli z udírny.

Nabídka nealkoholických nápojů, piva či vína je přiměřeně pestrá, aby si vybral každý host, ale co se vína týče, současně si na nic nehrají, o bohatý vinný sklípek tady přece nejde.  Za zmínku rozhodně stojí místní domácí limonády, které v ničem nezaostávají za delisháckou kuchyní, jejich chuť je opravdová, svěží, voňavá, sladká právě tak akorát. 

Příjemná a pozorná  je i obsluha Delishe, a to bez ohledu na denní dobu či na fakt, jak plná je restaurace. Pokud si nicméně budete chtít zaskočit na rychlý oběd a do 30 minut se plánujete vrátit do kanceláře nebo pokud si burgery spojujete s klasickým fast-foodovým režimem, můžete být poněkud zaskočeni. Ostatně tento drobný nedostatek se projevil i na květnovém plzeňském APETIT FRESH festivalu, kde fronta před stánkem Delishe patřila k těm nejdelším a čekací doba na objednávku byla delší než u většiny ostatních stánků. Delší čekání ale personál vyrovnává opravdu laskavým a srdečným přístupem k hostům.

Interiér Delishe prošel v letošním roce zásadní proměnou. Původní bílé stěny, které zdůrazňovaly valené klenby a jistou starobylost prostoru, byly nahrazeny nátěrem v netradiční šedo-žluté kombinaci, na což si já osobně zvykám jen pomalu, na druhou stranu však výmalbou celý interiér získal určitý dynamický náboj a podtrhl charakter moderní restaurace v americkém stylu (oproti původnímu trochu jalovému stylu "ani ryba-ani rak"). Stěny namísto dříve nudných černobílých urbanistických fotografií zdobí vtipné, efektní grafické plakáty s odkazy na americkou gastronomii, což opět podtrhuje moderní ráz a společně se svítidly z lahví Jacka Danielse dodává Delishi šmrnc a vtip.

Fotografii jsem převzala z webovky Delishe http://www.delish.cz/

Původní selské stoly a židle byly zdařile nahrazeny jednoduchým, moderním designovým nábytkem, který s celkovým vyzněním interiéru skvěle koresponduje. A ačkoliv já nejspíš ještě několik dalších návštěv budu bojovat s pocitem, že obědvám či večeřím v protiraketovém bunkru, objektivně připouštím, že nový look Delishe včetně jednotícího loga vyznívá koncepčně, moderně a svěže.

Fotografii jsem převzala z webovky Delishe http://www.delish.cz/

Ačkoliv Delish funguje teprve relativně krátce (tuším, že třetím rokem), já ho rozhodně řadím na jednu z nejvyšších příček na plzeňském gastronomickém žebříčku. A pokud se sem budete chystat na večeři, doporučuji Vám udělat si raději včasnou rezervaci, ať seženete volný stůl!