úterý 12. května 2015

Restaurant OSTENDE - neočekávaně báječný zážitek

Správné heslo pro moje víkendové kulinární zážitky je nejspíš "očekávání". Očekávání je to, co často předurčí, jak se nám věci líbí, nelíbí, jak si je užijeme a podobně. Před pár týdny jsem při pravidleném večerním běhu kolem plzeňských boleveckých rybníků zaznamenala, že letitá hospoda na okraji autokampu Ostende-Bolevák prochází radikální proměnou. Říkala jsem si, jak je možné, že už někoho nenapadlo dřív zrenovovat tuhle hospodu, která uvízla hluboko v socialistických časech. Tak tedy už napadlo! 

Je až s podivem, jak málo stačilo, aby se z tmavé, zatuchlé špeluňky se zamřížovanými okny vyloupl celkem pěkný, světlý prostor (fotografie je převzata a - jak je vidno - je z doby přestavby) 

Restaurant OSTENDE je sice součástí autocampu, ale je otevřen i široké veřejnosti. V tom nejlepším smyslu slova navázal na tradici prvorepublikových výletních restaurací, i když moderně a po svém. Restaurant má dvě venkovní terasy, jednu možná méně atraktivní, ale perfektně odpovídající účelu, tedy když se chcete jen v rychlosti během cyklo výletu či procházky zastavit "na jedno", druhou, větší se sunečníky orientovanou směrem do kempu  a tedy i do příjemné zeleně. Obě terásky jsou vybavené pohodlně, jednoduše a neokázale. 

Podobně je tomu i s interiérem restaurace, který působí čistě, jednoduše, příjemně a bez zbytečných dekorací a "lapačů prachu". Velká okna původní prostor prosvětlila. Pokud už bych měla vznést v rámci principu proporcionality (protože v následujícíh řádcích pro to nebudu mít příležitost) nějakou kritiku, tak snad, že interiér restaurace zatím ještě na "svoji duši", svoji stylovou tečku čeká.  

Kuchyni jsme v malém otestovali už během naší první, neplánované zastávky. Nadchla nás a proto jsme se vrátili znovu v neděli na pozdní oběd a svůj první dobrý dojem jsme si beze zbytku potvrdili!

Ochutnali jsme rozlévané víno a jak červené, tak bílé víno bylo ve velmi slušné kvalitě a servírované ve skle, za které by se nemusela stydět daleko luxusnější restaurace v centru města. Nabídka vinného lístku pro případ, že bychom se příště zdrželi a dali si celou láhev, byla přiměřená danému místu - neohromila, neodradila, uspokojila. Vedle běžné nabídky nápojů obsluha nabídla i vodu "kohoutkovou" s plátky citrónu (2l džbán za 15,- Kč). Nápojový sortiment je nicméně široký.



Z předkrmů jsme vyzkoušeli paštiku s medvědím česnekem a brusinkami. Zatímco řada restaurací se velkohubě pyšní v názvech pokrmů přívlasky bio, fresh či jako od maminky, v OSTENDE neslibovali, ale konali. Paštika byla domácí (ačkoliv v jídelníčku se tím neměli potřebu chlubit) a velice jemné, lehce kořeněné chuti. Medvědí česnek byl v samotné paštičce, kterou báječně ochutil a provoněl, a jako drobná přípomínka se objevil i jako ozdoba na paštice. Použití této sezónní suroviny rozhodně oceňuji! Netroufám si sice tvrdit, že brusinky byly domácí, přesto kuchař rozhodně nepoužil náhražku v podobě laciných brusinkových želé, ale skutečnou brusinkovou zavařeninu. Spolu s čerstvou, křupavou bagetkou šlo o pokrm vyvážený, delikátní, nebojím se říct Báječný!  



Při druhé návštěvě jsme coby pozornost podniku, kterou nám kuchař zpříjemnil čekání (nikterak dlouhé!) na oběd, ochutnali pomazánku, s která nám doslova zamotala hlavu. Číšník s potutelným úsměvem odmítl recept prozradit, odsouhlasil však náš  předpoklad, že základem jsou škvarky. Musím přiznat, že škvarkovou pomazánku znám a nejsem její skalní fanda, tomuhle zážitku se však dosud nic nepodobalo a i když šlo jen o maličkost, těžko se mi hledá adekvátní superlativ. Po ochutnání jsme se dlouho dohadovali, zda nejde o jakousi variantu burákového másla, protože pomazánka měla výraznou oříškovou chuť. Inu, ať si kuchař své tajemství ponechá, ale ať nás i v budoucnu takhle překvapuje!


Coby hlavní chod jsme vyzkoušeli králičí stehýnko se šťouchanými bramborami a vepřové medailonky s chřestem a pepřovou omáčkou, i ty podávané se šťouchanými bramborami. Maso bylo šťavnaté, měkké, skvěle upravené i ochucené. Obě omáčky byly výtečně okořeněné, současně jemné, takže nepřebíjely chuť masa, případně chřestu. 


Právě chřest může pro mnohé kuchaře být oříškem, prubířským kamenem. I s tím si však místní kuchař poradil znamenitě, chřest byl uvařený právě tak akorát a ve středu byly stonky obaleny v křupavé pancettě. Lístky dubového salátu čerstvé a křupavoučké, doplněné jen několika plátky ředkvičky.


Při aranži pokrmů na talíři se kuchař zdárně vyhnul přílišné moderně a extravaganci za každou cenu. Chody byly servírované na jednoduchých matných šedomodrých talířích. Je možné, že by pokrmům daly vizuálně ještě lépe vyniknout talíře čistě bílé, ale sama pro sebe jsem ochotna hledat zdůvodnění poeticky třeba v tom, že modravé talíře evokují hladinu Boleváku:-) 

Sladká tečka v podobě jablečného štrůdlu celý zážitek už jen korunovala. Nebojím se říct, že byl jako od babičky.

Standardně štrůdl servírují se šlehačkou, kterou jsem s nesmyslným (s ohledem na předchozí konzumaci) odkazem na dietu odmítla:-)

A i když o cenu v tomto případě zas až tak nešlo, i tady nemohu než chválit. Provozovatelé či majitelé restarantu OSTENDE sice respektují finanční potenciál daného místa, ale současně byli schopni nastavit ceny tak, aby nemuseli přistupovat na kompromis v kvalitě nabízeného. Jinak řečeno, návštěva OSTENDE Vás finančně rozhodně nezruinuje.

I obsluhu OSTENDE nelze než pochválit, byla příjemná, pozorná, až přátelská, ale nikoliv servilní. V průběhu pátečního podvečera mohly být "kontroly", zda nám nic nechybí, i častější, což by měl personál před vypuknutím plné letní sezóny ještě doladit, ale zde nejde o zásadní kritiku, spíše o podnět k zamyšlení. O minutku delší čekání Vám obsluha vynahradí ve chvíli, kdy dokrouží k Vašmu stolečku, pak máte pocit, že vy jste tu ti jediní hosté a oni jsou tady jen a pouze pro Vás.

Sečteno, podtrženo, návštěvu restaurantu OSTENDE Vám mohu vřele a s čistým svědomím doporučit. Pro mě osobně se už nyní dostala na seznam plzeňských podniků, kde se ráda zastavím na skleničku, něco malého i na oběd či večeři, a to tím spíš, že to sem mám, coby kamenem dohodil, ale i těm, pro které návštěva bude představovat delší cestu, radím, abyste si udělali příjemný výlet do okolí boleveckých rybníků a zpestřili si ho místním kulinárním zážitkem. 

Restauratérům přeji, aby vytrvali a potvrdili své úmysly o celoročním provozu, protože teď je sice čeká atraktivní letní sezóna, ale přijde i sychravý podzim, kdy se v dané oblasti pohybují jen obzvláště vytrvalí turisté, běžci a pejskaři.

Báječný květnový den!

P.S.: Vždycky se snažím, aby fotografie k textům byly zajímavé, aby byly ke koukání a pro radost, ale v případě kulinárních recenzí se za jejich kvalitu omlouvám a prosím o Vaši shovívavost. Jsou pořizované výhradně na mobil a technické možnosti i slušnost mi přílišné aranžování neumožňují.


Žádné komentáře:

Okomentovat