Víkendové počasí plzeňskému APETIT resp. FRESH (jak je nově přejmenován) festivalu opravdu přálo. Festivalový park za OC Plaza poskytl akci až překvapivě příjemné prostředí, možnost vychutnat si kulinářské zážitky uprostřed zeleně a přesto v centru města.
Rozloha parku umožnila rozložení jednotlivých festivalových pódií i stánků tak, aby se doplňovali a konkurovali si jen v tom pozitivním smyslu slova, především aby se moderátoři nepřekřikovali. Rozprostření jednotlivých sekcí a stánků na větší ploše také minimalizovalo riziko, že by se návštěvníci museli strkat a tlačit v davu, i když přiznávám, že v tomhle ohledu byl náš komfort posílen i s rozmyslem naplánovaným časem naší návštěvy (neděle těsně po poledni). A organizátory rozhodně musím pochválit za zajištění dostatku míst ke kultivované konzumaci všech možných dobrot, což jak zkušenost ukazuje, není vždy samozřejmost.
Rozloha parku umožnila rozložení jednotlivých festivalových pódií i stánků tak, aby se doplňovali a konkurovali si jen v tom pozitivním smyslu slova, především aby se moderátoři nepřekřikovali. Rozprostření jednotlivých sekcí a stánků na větší ploše také minimalizovalo riziko, že by se návštěvníci museli strkat a tlačit v davu, i když přiznávám, že v tomhle ohledu byl náš komfort posílen i s rozmyslem naplánovaným časem naší návštěvy (neděle těsně po poledni). A organizátory rozhodně musím pochválit za zajištění dostatku míst ke kultivované konzumaci všech možných dobrot, což jak zkušenost ukazuje, není vždy samozřejmost.
Ještě než přistoupím k tomu nejdůležitějšímu, tedy k hodnocení jednotlivých kuchyní a pokrmů, nemohu si odpustit malou poznámku na okraj: Je známou pravdou, že servis má na celkovém dojmu z návštěvy gastronomického zařízení vždycky nezanedbatelný podíl. Příjemná obsluha zažene rozladění z ne zcela 100%ního gastronomického zážitku a naopak znuděný číšník či nepříjemná servírka dokáže totálně zabít zážitek z jinak lahodné kuchyně. To byl na FRESH festivalu např. případ restaurace ARTAMO, kde servírka dávala pocítit návštěvníkům, že ne vždy vyhovují vysokým standardům dané restaurace. Já naštěstí zvládla vyslovit "parfait" se správnou francouzskou výslovností, ale starší dáma přede mnou (a řada dalších) nikoliv a nakyslý povýšený výraz obsluhy situaci nijak nepomohl. Oproti tomu u stánku burger restarace Delish, který i na festivalu předvedl, že sice vaří naprosto skvěle, ale zatím stále bojují s rychlostí servisu, bylo jasné, že díky příjemné, stále dobře naladěné a srdečné obsluze si zákazníci na svůj burger klidně a rádi počkali!
Ale pojďme k zážitkům kulinárním. Co jsme tedy ochutnali, co za to stálo a co nás naopak zklamalo:
Nejdříve jsme si zobli sushi, které nabízel ZEKE sushi bar. Ochutnané kappa maki potvrdilo, co už jsme ale věděli, tedy že v ZEKE umí a že pokud si v Plzni chcete vyrazit na sushi, tak by ZEKE sushi bar měl být první a jedinou volbou.
Skutečnou degustaci jsme zahájili polévkami, protože polévka je grunt! Stará sladovna nabízela krém z pečené mrkve a fenyklu se zakysanou smetanou a mrkvovým chipsem. Uspokojil nás jak způsob servírování, tak především čistá nasládlá mrkvová chuť. Zakysaná smetana fungovala vizuálně jako barevný podklad pro snítky čerstvého fenyklu a současně chuťově vyvažovala sladkost pečené mrkve. Milovníkům výrazných kořeněných polévek bych tenhle krém sice nedoporučila, ale za sebe ho nemohu než pochválit.
Restaurant ARTAMO nabízel topinamburový krém s plátkem lanýže. Potvrdil tak svoji ambici představovat sofistikovanou kuchyni. Krém byl skvěle našlehaný, jemný, s příjemnou houbovou dochutí. Výraznější chuťový akcent polévce dodaly snítky čerstvého koriandru.
Protože steaky Saloonu Roudná známe, vyzkoušeli jsme grilovanou telecí saltimboccu na zeleném chřestu s bernskou omáčkou. Telecí řízečky srolované na špízu byly křehoučké , příjemně okořeněné, chuť čerstvých šalvějových lístků by byla bývala dobře doplnila i pancetta, ale kouzlu pokrmu její absence neubrala. Pochválit je potřeba i báječnou bernskou omáčku, jejíž estragonová chuť skvěle lahodila s chřestem. Chřest byl uvařený přesně akorát, zůstal pevný, ale nikoliv tvrdý. Přestože se kuchaři z Roudné nevyvarovali několika drobných chybiček (nepečlivé zaříznutí spodní lehce dřevnaté části stonků chřestu a opomenutí dotazu na námi požadovanou míru propečení saltimboccy), ty je možné přičíst na vrub rušnému a poněkud "polnímu" festivalovému provozu kuchyně a celkový dobrý dojem tím nijak neumenšili.
Staré sladovně jsme po mrkvovém krému dali příležitost i s hlavním chodem, kančím na víně s čokoládovou omáčkou a pečeným škubánkem. A nutno přiznat, že zvěřinu ve Sladovně opravdu umí. Křehoučké masíčko i báječně kořeněná, voňavá omáčka jsou rozhodně na špici našeho pomyslného žebříčku. Místní kuchaři předvedli, že je možné vařit českou kuchyni s respektem k tradici a přesto inovativně. Zvláštní body navíc uděluji zejména volbě škubánku coby přílohy. Škubánky, zřejmě díky pověsti prostého "chudého" jídla, nabízí málokterá restaurace a to je veliká škoda. Při jeho ochutnání jsem se rázem ve vzpomínkách ocitla v babičině kuchyni a dýchl na mě pocit lásky a bezpečí a to je něco, proč stojí za to recept na škubánky oprášit!
Degustacemi dalších hlavních chodů jsme si spíše utvrdili naše nadšení z kulinárního umění a filosofie restaurací El Cid a La Provence el Cid. Protože ve "španělském" Cidovi poměrně často obědváme, dali jsme tentokrát prostor "francouzskému" sourozenci. Srnčí burger se slaninou a švestkou marinovanou v koňaku jen potvrdil, že podstata a kouzlo dobré kuchyně spočívá v kvalitních surovinách, respektu k dílčím chutím každé z nich a schopnosti je kombinovat, leč činit tak s rozvahou a nikoliv za každou cenu.
Vyloupané krevety s omáčkou z estragonu a chrpou byly jednoduchou odpovědí na to, proč nás tahle kuchyně baví. Sází na kvalitu oproti kvantitě a její kuchaři vaří s citem, s fantazií a s vtipem.
Mezi dezerty jsme zvolili parfait s pomerančovou kůrou a dýňovou pěnou z produkce Artama. Forma zde naprosto převálcovala obsah. Zatímco způsob prezentace v případě parfait vzbuzoval nebeské očekávání, chuťově byl zklamáním. Konzistence jednotlivých složek de facto znemožňovala jejich propojení a tak chuťově tenhle esteticky povedený dezert vyšel jaksi naprázdno.
Oproti tomu domácí krémová vanilková zmrzlina balená v drcených pistáciích, přelitá belgickou čokoládou a zdobená mátou z nabídky Uctívaného velblouda byla doslova a do písmene koncertem chutí a vůní. Kdybych věřila tomu, že stačí přijít s vylízaným talířkem k okýnku a říct "ještě", byla bych tak učinila... a pak znovu... a ještě jednou. A je asi zbytečné říkat, že klíčem k téhle sladké tečce na závěr byly prostě kvalitní suroviny a jednoduchost.
Pokud jste víkend trávili jinak než gurmánsky, nebo jinde než na APETIT FRESH festivalu, a přesto rádi jíte a ochutnáváte a zkoušíte, tak nebuďte smutní, za rok je tu APETIT FRESH festival zas a nebo se můžete vydat na dlouhotrvající tour po jednotlivých restauracích i individuálně.
Přeji Vám spoustu báječných kulinárních zážitků!
